Prosinec 2013
Sen
14. prosince 2013 v 22:57 | Dáda
"Liame!" Vzbudila jsem se zpocená. Ten stejný sen mě už budí celý týden. Jsou to přesně čtyři týdny co jsem těhotná. Nahoře už je konečně hotová koupelna což znamená že již brzy budu spát v dvoulůzkový postely sama." Liame kdy se vrátíš?ů S tou otázkou jsem se zvedla z postele a podívala se na budík. Dneska jsem spala zas o hodinu díl. Dvě hodiny ráno. Šáhla jsem do šatníku pro tričko a tepláky. Byla sobota a tak jsem se nemusela nutit do dalšího spaní. Otevřela jsem dveře a vylezla jsem na chodbu. Se stěny na mě vybafla fotka Zayna a Perrie jak se objímají. Měla jsem toho dost. Fotku jsem otočila a šla jsem do obývaku. Lehla jsem si na gauč a zapla jsem televizi. Pak na mě vyjel známý obličej. Liam. Stál tam na červeným koberci s Louisem." Pane Payne co vy a váš milostný život ?" Liam se jenom usmál." Mám teď jeden aktivní vztah." Louis se zasmál." Kde je teď teda ta dívka?" Liam stále pohled nezměnil." Je teď doma se Zaynem a Perrie." Novinář zklamaně přikývla a dále již rozhovor s klukama nechal být.
Usnula jsem. Nevím jak na dlouho." Bello, co tu děláš?" Otevřela jsem oči." Nemohla jsem usnout. Tak jsem šla sem." Perrie mi podala šálek čaje." Prosim tě uprav se. Dneska máme velké plány."Sedla jsem se. Zayn seděl na židly jenom v teplácích." Dneska jedu do Londýna. Vrátím se za pár týdnů." Napila jsem se čaje a vydala se ke stolu si sednout." Bello obléknout." Koukla jsem na ni." Jenom dopiju čaj." Zaklela a zmizela na chodbě." Bello, co se děje?" Koukla jsem na Zayna." Už je toho na mě dost." Zayn se usmál a pak se zvedl." Neboj, brzy bude všechno zase v pohodě." Pak odešel. Donesla jsem hrníček do dřezu a vydala se do svého pokoje. Navlíkla jsem na sebe džíny a tričko s krátkým rukávem. Hodila jsem na sebe svetr a vydala se za Pezz." Můžeme ject." Perrie se usmála. Políbila Zayna a pak mě vzala za ruku a vytáhla mě ven. Šly jsme pěšky. Sníh už byl pryč a čas vánoc nastával." Vždy když mají být Vánoce tak sníh zmizí." Usmála jsem se. Zastavili jsme u ordinace a já pochopila co má Pezz v plánu." Nechci tam." Chytla mě za ruku a dovlekla mě až do ordinace." Dobrý ráno. Mohu se zeptat kolik vám je ?" Nemohla jsem se mu podívat do tváře." Za měsíc mi bude osmnáct." Doktor se usmál." A myslíte si že jste těhotná že?" Podívala jsem se na něho." Já si to nemyslím, já to vím." Koukl na mě udiveně." No tak se na miminko podíváme."
Vyšli jsme z ordinace. V ruce jsem držela rengen." Podívej jak je roztomilý." Řekla po chvíli Pezz." Kam jdeme teď." Zeptala jsem se a přitom jsem do kapsy dávala obrázek." Máme před sebou ještě jednu náštěvu." Vydaly jsme se po chodníku. Celou tu dobu jsem myslela nad tím jestli ten doktor nebyl otcem nějaké holky z naší školy. Pak mi náhle zazvonil telefon." Musím to zvednout." Perrie se chytla za čelo a zalezla do kavárny." Liame, co se děje ?" Byla jsem příšerně nadšená že volá." Bello, si v pořádku. Měl jsem pocit jako kdyby se ti něco stalo." Usmála jsem se." Jsem v pohodě. Kdy přijedeš ?" Liam zakašlal." Ještě týden. Hlavně si dávej pozor na paparazi, už vědí že s někým chodí..."" Liame, já vím. Viděla jsem to v televizi." Liam se odmlčil." Miluju tě, víš o tom že jo ?" Usmála jsem se." Vím to neboj, já tě taky miluju." Pak jsem uslyšela nějaký hlas." Musím jít máme nějakou práci, tak se drž." Pak mobil utichl." Tak jak se Liam má ?" Otočila jsem se. Za mnou stála Perrie a držela dva kelímky." Tady máš čaj." Usmála jsem se." No nic. Musíme jít dál." Přikývla jsem a rozešly jsme se cestou dál. Po pár minutách jsme se dostaly na hřbitov." Co tu děláme Pezz ?" Pezz se na mě otočila." Jdeme za někým, komu si ještě neřekla novinu." Dořekla a ukázala na mé břicho. Šly jsme mezi hroby a já si četla nápisi." Navždy v našich srdcích atd." Nelíbilo se mi tu." Tak jsme tu." Dostaly jsme se k malému pomníku na kterým stálo:" Zde leží všemi milovánými Terenc Black." Nemohla jsem popadnout dech." Perrie, jak víš kde je ?" Usmála se." Já narozdíl od někoho tu byla až dokonce." Pak odešla a nechala mě tam samotnou....
Pokračování příště...
Kresba Harryho Stylesa
14. prosince 2013 v 19:21 | Dáda | moje kresby, načrty, čmáranceAhojky. Je tu první kresba po těch třech měsících....
Tentokrát je Harry Style

Děkuju za pozornost
Objevení
14. prosince 2013 v 18:59 | Dáda
Seděla jsem na zemi a slzy jsem nemohla udržet." Panebože." Po pár minutách jsem se zvedla a vzala mobil. Vytočila jsem číslo a čekala až to někdo zvedne." Tady Liam kdo je tam?" Nemohla jsem promluvit, po pár dnech jsem ho konečně zaslechla." Liame, tady Bell. Musím ti něco říct." Liam si odkašlal." Bello nemám teď náladu.""Je to důležitý." Liam znova zakrchlal." Jsem těhotná." Slyšela jsem jeho dech. Věděla jsem že to je pro něho hrozně špatná zpráva."Liame..."" Bello, za pár měsíců se vrátím a všechno bude v pořádku." Pak mobil utichl. Došla jsem do pokoje a lehla si na postel. Začala jsem znovu brečet. Pak se náhle ozval zvonek. Vylezla jsem z pokoje. Všichni už byli asi v cukrárně. Utřela jsem si slzy a vydala se ke dveřím." Ahoj Bello." Za dveřmi stála Perrie." Co by si řekla na dámskou párty ?" Usmála jsem se. Přesně tohle jsem potřebovala. Perrie vlezla dovnitř a sedla si na gauč." Zaynovy volal Liam." Udiveně jsem se otočila." Takže sedni mamino." Přisedla jsem si." Rozhodly jsme se se Zaynem, že by si se přistěhovala k nám. No a udělaly bysme vám u nás druhý patro." Objala jsem ji." Děkuju. Jak to ale řeknu mámě ?" Pezz se usmála." No zatím jí řekneš jen že se chceš k nám přestěhovat a pak někdy později řekneme i to ostatní." Souhlasila jsem a než jsem se nadála balila jsem si své věci.
"Bello, proč to děláš ?" Zeptala se mě po chvíli Emili." Já musím." Emili nechtěla abych se stěhovala ale já musela. Jsou to dva týdny co jsem v jiným stavu. Mamce jsem to řekla přesně včera. Donutila mě to Emili neříct. Poté odešla a už mě nechtěla vidět. Vzala jsem kufr a krabici a vylezla jsem před dům. Zayn si ode mě vzal krabici." Moc toho nemáš. Perrie měla čtyři krabice a tři kufry." Usmála jsem se." Já nekupuju kraviny." Zayn se zasmál a pak nastoupil do auta." Bello, budeš sem chodit na návštěvy?" Objala jsem ji." Samozřejmě." Usmála jsem ji a políbila na čelo." Si má malá sestřička. Nikdy bych tě neopustila a ty to víš." Přikývla a slzy se jí hrnuly do očí. Utřela jsem jí oči." Uvidíme se ve škole. Neboj." S těmi slovy jsem nasedla do auta. Zayn nastartoval a my jsme se pomalu vzdalovaly od auta." Udělaly jsme ti nahoře zatím jenom ložnici. Takže zatím budeš bydlet s námi v prvním patře. Neboj během tohohle měsíce by se měla dodělat koupelna a kuchyň." Usmála jsem se." Mě to nevadí. Jsem vůbec ráda že u vás můžu být." Zayn se na mě podíval." To je přece samozřejmost."
Vystoupili jsme před dvoupatrovým bílodřevěným domkem. Zahradu měl opravdu moc velkou. Perrie stála před domkem a čekala jenom na nás. Vzala kufr a Zayn krabici." Nesmíš se namáhat." Ušklíbla jsem se na Perrie." Prosimtě jsem teprve v několikátým měsíci." To jí však nezastavilo. Vešly jsme dovnitř. Dům byl překrásný." Tady je tvůj pokoj." Vešly jme dovnitř. Byl to překrásný pokoj pro jednu osobu. Vešla jsem dovnitř." Chceš se podívat do svýho budoucího domu?" Přikývla jsem a Perrie mě zavedla dozadu do domu. Vyšli jsme po schodech a nalezly jsme se ve velkým pokoji. Byla to kuchyň dohromady s obývákem. Nic zatím v pokoji nebylo. Pak jsme vlezly do koupelny." Překrásná ne ?" Nic tam nebylo. Akorát dlaždičky." Jo ujde to." Perrie se usmála. Vylezly jsme a pak mě zavedla do ložnice. Bylo tam dvoulůžko. Skříň, stůl se židlý a s počítačem." Tady budete spát s Liamem". Pak jsme se dostaly do pokojíčku." No a zde bude prcek." Nemohla jsem popadnout dech. Spadla jsem na zem a začala jsem plakat. Perrie mě zvedla a objala." Všechno bude v pořádku."
Pokračování příště...
Vzpomínka
14. prosince 2013 v 17:43 | DádaSeděla jsem na postely a koukala jsem do zrcadla. Moje blond vlasy byli rozcuchané a neměla jsem náladu si je učesat. Spíše jsem koukala na fotku která byla v rohu zrcadla. Moje a Emili. Byly jsme na svatbě Terence a mámi...

"Emili, Bello rychle do auta. Jedeme už za mámou." Vyběhly jsme z tehdy společného pokoje. Měly jsme na sobě obě dvě bílé šaty. Já bez ramínek a sestra obyčejné šaty s krátkým rukávem. Vlasy jsem měla v culíku zatímco sestra si je nechala rozpuštěný." Kde je tatínek?" Zeptala se Emili tety Magdy která byla v červených krátkých šatech." Jel napřed." Chtěla jsem to mít všechno za sebou. Naposledy jsem byla na svatbě když mi byli dva roky a to byla svatba mámy a mého táty." Tak šup do auta." Nasedly jsme. Nejely jsme nějak moc dlouho. Kostel byl opravdu blízko. Řečeno jsme mohly jít pěšky. Terenc již stál v smokingu před kostelem a čekal na nás." Mamka vás chce tak šup." Šly jsme s Magdou dlouhou chodbou. V rohu byla zapálená růžová svíčka. Zastavila jsem se a koukla se do její plamenu. Magdina ruka přistála na mém rameni." Bello nemáme čas na kraviny." S těmi slovy jsme se vrátila k sestře a pokračovaly jsme dál. Nakonec jsme došly do pokoje kde stála máma. Měla na sobě překrásné šaty. Koukla na mě a mrkla. Pak nás s Emili objala." Tak holky. Dneska je opravdu skvělý den nemyslíte?" Přikývly jsme. Magda podala Emili košík s kvítky růžích." Děkuju teto Magdo." Emili vzala košík a šla na chodbu. Magda šla s ní. Máma se na mě podívala." Budeš tak hodná." Ukázala na prstýnky a já pochopila." Ale, ale..." Mamka mě políbila na čelo." Bello seš šikovná holčička. Nevíš co v tobě vůbec je. Neboj jednou to pochopíš až budeš starší." Pak mi podala polštářek s prstýnky a šly jsme společně přes chodbu. Všichni již byli vevnitř. Táta stál před oltářem a čekal na mámu. Magda a Emili se chytly za ruce a vešly dovnitř. Přitom rozhazovaly kvítky. Když došly na konec uličky, máma se na mě usmála a já se vydala k oltáři. Všechny oči se na mě otočili a mě zaschlo v krku. Měla jsem chuť se obrátit a utéct ale nakonec jsem došla nakonec a stoupla jsem si k Terencovi. Pak se všichni zvedly. Začala hrát hudba a vešla mamka. Všichni na ní koukaly a bylo vidět že skoro nedýchají. Mamka opravdu vypadala skvěle....

Ten den si pamatuju nejvíc. V tu dobu máma byla velmi šťastná ale pak tu byl den kdy mamka byla naštvaná. To vše kvůli svatbě Magdy a Orlanda. To mi bylo dvanáct a sestře 10 let. Nechtěla jsem teď na to vzpomínat. Šáhla jsem po krabičce s těhotenským testem a vešla jsem do koupelny.....
Pokračování příště...
Nejkrásnější známky na světě
14. prosince 2013 v 15:16 | Dáda | ostatníVíte o tom že Česká republika má nejkrásnější poštovní známky...
Zjístilo se to při soutěži zvané Grand Prix de l'Exposition která byla na světové výstavě WIPA ve Vídni.
Vítězná známka z České republiky získala celkem 122 bodů, za ní se umístila známka z Lichtenštejnska se 115 body. Třetí místo obsadila známka nominovaná poštovní správou Slovenské republiky, obdržela 99 bodů. Do první desítky se dále dostaly známky poštovních správ Švédska, Vatikánu, Ukrajiny, Chorvatska, Ruska, Německa a Islandu.
Oficiální předání poháru Grand Prix a vítězného diplomu do rukou zástupců České pošty se uskutečnilo 1. prosince 2012 ve Vídni.
Vítězná známka...
Lichtenštká známka...

Slovenská známka...

Chorvatská známka...

Vatikánská známka

Ruská známka...

Islandská známka...

Pokud jste našly nějakou chybu tak napište do komentářů a já ji upravím
Děkuju za pozornost...
Reakce na článek Češi-citáty
14. prosince 2013 v 14:52 | Dáda | ostatníAhojte všichni.
Hrozně se omlouvám že píšu druhý téma týdne ale chci vysvětlit článek Češi-citáty...
Jak jste si mohly všimnout je tam citát : Praotec Čech, dej mu pánbůh věčnou slávu, byl vůl. Tolik pěkných míst na světě - a on pak se musel zastavit zrovna tam, kde se zastavil. a posadil nás mezi Němce a Rusy. Vůl.
Já ho nevymeslela ani jsem neměla úmysl někoho urazit taky proto je tento citát okamžitě vymazán.
Já naši zemi opravdu miluju, protože jsem se tu narodila a nikdy bych jí nevyměnila, takže se uklidněte ano prosím. Česká republika si teď sice opravdu nevede nejlíp ale taky si musíme uznat že Češi by se měly uklidnit. Když se totiž třeba v Anglii zeptáte na ČR tak vám řekne většina lidí alkoholický prasata co kradou... Poté se ozve jméno jako Václav Havel, což byl ten nejlepší prezident které ho jsme kdy měly. Kdyby to opravdu šlo tak bych ho chtěla zpátky.
Také bysme měli začít přemýšlet nad tím koho volíme jestli zvolíme prasata který nám lžou a nebo lidi který se snaží něco opravdu udělat. ( ale jak poznáte pravdu že ?) Řekněme si po pravdě co děláme. Měly bysme vstát a začít makat abysme se staly zase s jedním obdivujícím státem... !!!!
Školní den...
14. prosince 2013 v 12:08 | DádaByl to týden po operaci. Ležela jsem v postely. Všude byla ještě tma. Budík svítil červeně čas 5:30 hodin. Už jsem nemohla dále spát. Zvedla jsem se a vrhla se k šatníku. Oblíkla jsem na sebe dlouhé tričko a džíny. Dala jsem si do tašky všechny věci a otevřela jsem dveře. Emili už seděla na židly a snídala vločky." Dobré ráno." Pozdravila jsem Emili a vydala jsem se ke skřínce a vyndala vločky." Dobrý ráno. Jak si se dneska vyspala?" Nalila jsem do misky mlíko a přidala vločky." Nic moc extra. Proč si takhle brzo vzhůru?" Vzala jsem si misku a otočila se k sestře. Neměla jsem hlad ale už po dvou dnech co jsem nic nesnědla musím do sebe něco narvat." Ale nějak nemůžu spát. Stále tě trápí to s tím Liamem ?" Podívala jsem se do misky. Byl to bohužel i týden po rozchodu s Liamem." Nechme toho." Emili se zvedla a objala mě." Bello co se stalo ?" Slzy se mi rvaly do očí." On.. už nechtěl dále v tomhle vztahu pokračovat a pak už jsem ho neviděla." Rozbrečela jsem se. Stále jsem nemohla pochopit co se stalo. Emili náhle sebou cukla." Co kdybysme za ním došly? Zeptáme se ho co se stalo a pak ti třeba bude líp." Nechtěla jsem ho už vidět ale než jsem se nadála, sestra držela v ruce naše batohy a my jsme šly směrem k domu Paynovím....

"Jakto že je ten dům prázdný ?" Nemohla jsem tomu uvěřit. Paynovi byli pryč. Dům byl prázdný a na trávníku byla tabule "NA PRODEJ" Sestra se rozhodla celý dům prohlídnout. Vlezly jsme na zahradu a vydaly jsme se k zadnímu vchodu. Pamatuju si že Liam říkal že k tomu vchodu nedostaly klíčky takže musí být odemknutý. Měla jsem pravdu. Dostaly jsme se dovnitř. Dům byl celý prázdný tam kde vysely fotky rodiny byla jenom zeď. Sestra mi náhle zmizela z pohledu. "Emili kde si." Emili se neozvala." Emili notak."" Jsem tady." Objevila se přede mnou a v ruce držela dopis."Bylo to v jednom pokoji." Vzala jsem si ho do ruky. Na dopisu bylo napsané mé jméno." Ty to neotevřeš ?" Dala jsem dopis do tašky." Teď ne. Musíme do školy." Sestra se zamračila ale neodmlouvala. Tak jsme nakonec z domu vylezly a vydaly se směrem ke škole.
Perrie seděla v lavici a čekala na mě." Ahoj Bello. Kde si se zpozdila. ?" Usmála jsem se. Nechtěla jsem aby poznala že se něco stalo." Zaspala jsem." Perrie se usmála. Pak do třídy vešly kluci. Niall,Louis, Zayn a Harry. Liam se neobjevil. Byla jsem ráda. Nechtěla jsem ho radši vidět. Harry si mě náhle všimnul. "Bello. Tak co jak se míš ?" Zasmála jsem se na něho. S Jade se před pár dny rozešly a on je úplně šťastný. Už je to normální Harry. Eleanor se k nám náhle přimýchala." Ahojky, Louisi." Pak ho políbila a já se rychle otočila k Harrymu." Nechtěla by si Bello se mnou a s Niallem do kina." Koukla jsem na Nialla." Pokud vám to nebude vadit tak jo." Niall se zasmál." Proč by nám to vadilo?" Harry se na něho podíval." Takže v šest tě vyzvednem." Pak zazvonilo a my se všichni dostaly na svá místa a poslouchaly jsme učitelku, která vysvětlovala novou látku...
"Skvělý oběd." Prohlásil Zayn. Všichni jsme chytli výtlem. Byl to normální oběd kdy jsme všichni seděly u kulatého stolu a jedly oběd který nám připravily kuchařky. Pak se náhle v jídelně ukázaly rozstleskávačky." Ahoj Bello. Tak co jak se máš po tom tvým rozchodu s Liamem. Konečně ten kluk dostal rozum." Harry se zvedl." Prosim tě a to si myslíš že by chodil s tebou ?" Katharina se usmála." A ským jiným ne ?" Kluci dostaly záchvat smíchu. Katharina se urazila a odešla s ostaními pryč." Děkuju kluci." Oni se jenom usmály a řekly." Rodina se musí chránit." Nic jsem nechápala ale nechala jsem to být.
"Emili kde si zase byla." Emili se na m podívala." Říkala jsem že na mě nemusíš čekat." Já jsem jí vzala za rameno a šly jsme domů." Si má sestra a nechci aby se ti něco stalo." Emili protočila oči." A dneska máš taky patnáctý narozeniny." Vytáhla jsem z tašky dárek." Panebože to si nemusela." Dárek otevřela a vyndala čepici a šálu." Panebože děkuju moc. Jak si věděla že to chci?" Usmála jsem se." Slyšela jsem tě jak si to říkala holiám a já měla v prasátku dost peněz." Sestra si to rychle navlíkla a celou cestu mi vyprávěla jak se skvěle měla. Pak jsme přišly domů a máma tam zatím připravila oslavu. Bylo tam příliš uječených holek a tak jsem zalezla do pokoje. Pak jsem vyndala dopis:
Milá Bello. Chtěl bych ti toho hodně říct ale na to nemám moc času. Odjíždím do Londýna a nemohl jsem tě vzít sebou. Vrátím se až za sedm měsíců. Tak se ti moc omlouvám a buď stále ta stejná holka. Liam
Ubrečená jsem seděla na postely nemohla jsem nabrat dech. Pak jsem se podívala k zrcadlu...
Pokračování příště...
Pohřeb
9. prosince 2013 v 19:28 | DádaVšichni jsme seděly na gauči. Sestra měla ve vlasech čelenku s černou kytkou a na sobě černé šaty a pod nimi legíny. Seděla ubrečená na sedačce a třásla se. Vedle mě seděl Liam. Měl na sobě smoking. Máma ho pozvala na pohřeb už jen z toho důvodu že s celým pohřbem pomohl. Já jsem na sobě měla černé šaty s bílím páskem a pod nimi taky legíny. Vlasy jsem měla sepjaté do gumičky. Máma seděla v jídelně na židly a dávala do sebe další sklenku vína. " Možeme ject." Ozvala se najednou babička.Terencova matka. Měla na sobě hozený kabát a černé kalhoty se sakem. Bílé vlasy měla načechrané a tvářila se naštvaně. Ani jednou na nás nemrkla a stále koukala na Liama. Byla velmi naštvaná. Matka se zvedla. Hodila na sebe kabát a vzala klíčky. Liam po nich šáhl." Myslím že budu řídit já." řekl a vzal si klíčky z její ruky. Ta se ani nepohnula. Všichni jsme se sunuly k autu. Obloha byla zatažená a vypadalo to že bude brzo pršet." Prečo s náma jede ten chalan. Od někud ho znám, nepříjde mi že pochází z rodiny." Máma na ní hodila prosební pohled." Je to Bellin přítel. Terenc mu opravdu věřil." Babička vrkla. Sedla jsem si rychle na přední sedačku...
Dojely jsme k hřbitovu. Ani jsem se nehnula když mě babička odtáhla od skupiny." Bello, ty si s tim chalanem těhotná?" Usmála jsem se." Babičko, nejsem." Babička se na mě zvědavě podívala." Já jen že nějak tloustneš a nemyslím si že by byl jinak zvaný." Byla pravda že už jsem týden nedostala měsíčky ale těhotná bych nemohla být, aspoň jsem se tak necítila. Rychle jsem se od babičky odtáhla a vrátila jsem se k Liamovi. Došly jsme do kaply kde ležela rakev a v ní Terenc. Když přišel farář rakev radši přizavřel. Pak náhle sál utichnul a já skončila na zemi.
"Bello. Zlato si v pořádku?" Máma stála na de mnou. Ležela jsem v nemocnici. Nenáviděla jsem nemocnice." Mami. Jsem v pořádku co se stalo?""Omdlela si." Do pokoje vešla doktorka." Dobrý den. Paní mohla bych si s Bell promluvit o samotě ?" Máma přikývla a zmizela na chodbě. Doktorka se na mě zvědavě koukala." Kolik ti je ?" Zakrhlala jsem." Bude mi sedmnáct." Doktorka si promnula čelo." Víš Bello mám pro tebe špatnou zprávu." Celým tělem mnou projel blesk. Něco se se mnou děje." Víš máš rakovinu, ale neboj. Dá se operovat. Jen by si musela ihned na sál." Nechtěla jsem slyšet něco takovýho. Nakonec mě na sál odvezly a to jen díky Liamovi který my celou operaci zaplatil....
Pokračování příště....
Školní čerti...
6. prosince 2013 v 21:35 | Dáda | ostatníAhojky lidi.
Tak jak jste si užily čerty. My jsme ve škole měly konečně šanci se předvést a tak jsme udělaly skupinky a převlíkly se za čerty, mikuláše a anděly. Já jsem byla mikuláš a šla jsem do školky ještě s Kikinou, Áďou a Mírou ( čerti ) a s Aničkou která byla perfektní andělíček.

Zatím mám jen tři fotky který jsou focený ve třídě, ale brzy budu mít i ostatní fotky tak vám je sem dám.....


Děkuju za vaši pozornost..
Děkuju za vaši návštěvu. Blogerka Danča. 