Večer jsem nemohla usnout. Stále jsem nemohla uvěřit tomu co se stalo. Jak Liam mohl vědět kde bydlím a proč se mu zrovna já líbím? " Bello prosim tě to si celou noc proflámovala nebo co ?" Máma nade mnou ustaraně stála." Nic se neděje. Jsem v pohodě. Jen jsem nemohla usnout." Do místnosti vešla Emili. Měla na sobě školní uniformu. Vlasy měla ve dvou copech a v uších měla sluchátka. Do ruky si vzala topinku a svačinu si dala do tašky. Pak se dokolíbala do obýváku. Píp píp."Víš co jsem říkala o mobilech u jídla." Koukla jsem na mobil. Liam mi napsal ?
" Prosím neříkej zatím nikomu co se stalo. Chci aby o tom zatim kluci nevěděli. Harry by to nesnesl. Jinak mám tě rád. Liam."
Usmála jsem se." Kdo ti píše že se tak culíš ?" Rychle jsem vstala a dala si svačinu do batohu." Perrie, čeká před domem." Vylezla jsem ven. Hodila jsem na sebe kabát. Před domem stála Perrie. Jenže nebyla sama. Z jedné strany stál Zayn který jí objímal ze zadu a z druhé stál Liam a celou dobu se na mě usmíval. Došla jsem k nim. " Ahoj Bell. Já jsem Zayn. Abys neřekla že jsem se neseznámil." Usmála jsem se na něho." Já se ti asi nemusím představovat." Perrie se zasmála." Víš Bell já jsem se rozhodla že se Zaynem začnu chodit." Koukla jsem na ni. Celá zářila. Usmívala se a byla příšerně šťastná. Zayn jí chytil za ruku." Co kdyby jsme šly? Myslím že tu máme malího špeha." Ukázal k dveřím. Tam stála Emili a koukala na nás. Liam se nakonec rozhoupal a zamával ji...