Ležím na tvrdé podlaze. Na studené, tvrdé podlaze. Takže tady teda končí můj život ? Proč zrovna teď a proč zrovna tady ?
Na opuštěném místě. Zde lidská noha nestoupla hodně dlouho. Hrůza. Tedy dnes umírám. Konečně mě ta nesnesitelná mlha dostala. Kéž bych se rozhodl jinak. Kéž bych ji nikdy nepotkal. Kéž bych se jí nikdy nedoutkl a kéž bych se do ní nezamiloval. Do koho že? Začínám zapomínat. To snad není pravda. Osoba kterou jsem miloval, osoba která mě vždy chránila mi teď mizí z paměti. Ta zatracená mlha. Její obličej je v mých vzpomínkách rozmazaný. Kéž by se vrátil. Možná kdybych se vrátil úplně na začátek možná by se její tvář znova objevila. Ach ano, takhle využuji poslední minuty svého života, převyprávím příběh, svůj příběh.
Narodil jsem se chudé ženě, která utíkala krajinou před zlobou svého muže. Žena mě strčila do kmenu stromu a nechala mě tam. V tu dobu mě poprvé chytila do rukou ta ukrutná mlha. Brečel jsem hladem ale nikdo mě neslyšel. Až mě našla ona. Jednoroční dívenka. Zakřičela na matku. Na černovlasou ženu, která mě vzala do vesnice. Nebyla to nijak velká vesnice. Tvořil ji velký hostinec a pár kamených domků okolo. Myslím že jich bylo přesně pět. Žena mě odvedla do hostince. Zalezla dozadu do kuchyně a zavolala na nějakého muže. Ten když mě zahlédl vynořil se na jeho tváři úsměv od ucha k uchu." Sestro má, tak přece jen si porodila syna ?! ,, Žena mě dala do mužových rukou." Ten není můj bratře. Nalezla jsem ho venku v této zimě. Teda nalezla ho má dcera. Vem ho do své rodiny, vím že je tvá žena nemocná, že nemůže mít děti. ,, Muž se mi zakoukal do očí." Dobrá tedy má sestro. Vezmi ho dolu mé ženě. Davej si ale pozor. Cestou jsem narazil na vlky. ,, Žena si mě vzala zpátky do náruče. Chytila svoji dcerku za ruku a vyběhla ven do zimi. Běžely jsme po kamenné cestě, když vtom žena zabočila a zabořila své nohy do sněhu. Kráčely jsme hlubokým lesem až jsem za kopcem viděl dým." Brzo zam budem broučku. ,, Usmála se žena na svoji dceru. Rozeběhla se k velké chalupě. Na terase stála žena s blond vlasy. Ty měla smotané do copů." Och Cornelie, co ty zde pohledáváš?. ,, Zadívala se na mě." Panebože ty máš další děcko? ,, Cornelie mě podala ženě." Ne to není mé. To jsme nalezly v lese v kmenu stromu. Nemohu ho vzít domu, muž by mě zbil. Avšak můj bratr řekl že se o něho rádi postaráte. ,, Žena mě pohladila rukou po tváři. Měla jemnou tvář. Až teď jsem si všiml že je jiná než ostatní. Byla o polovinu menší než Cornélie. Ona byla trpaslík." Postaráme se o něho. Bude to náš syn. ,, Žena pozvala Cornelii a dívenku dovnitř. Položila mě do dřevěné kolíbky a jim uvařila čaj.
Dlouho jsem nevzpomínal na to jak jsem se vlastně dostal ke svým rodičům. Mlha. Znova mě obklopuje ta příšerná mlha ale dnes již určitě naposledy. Dnes mě již nikdo nevysvobodí, dnes již zemřu. Poprvé jsem se z mlhou potkal když jsem se narodil. Jenže to nebylo naposledy, mlha byla jako můj stín. Pronásledovala mě....
Byly my čtyři roky, když jsem jí znova zahlédl. Matka mě hlídala v domě a nerada mě pouštěla ven, avšak když přijel otec, nasedly jsme na medvědy a šly jsme lovit. Lovení nás živilo, tak jako otcova práce. Pracoval v hostinci jako kuchař. Vstával brzo ráno a vracel se na večer. V tu dobu se nejlépe lovilo. Lovili jsme vlky, medvědi a sobi. Občas jsme nalezly i jeleny. Mohutné, krásné jeleny. Otec byl ze mě nadšený. Uměl jsem dobře lovit a tak jsem byl pro něho důležitý. Matka mě nerada pouštěla na lovi. Byl jsem jejich jediný syn. První a poslední syn. Matka totiž podle doktora byla nemocná a proto nikdy neotěhotní. Hlídala mě jak nejvíc mohla. Díky ní jsem se ale naučil poznat léčivé bylinky a jak je využít. Miloval jsem své rodiče. Jednoho dne mě matka poslala do vesnice. Do vesnice kde jsem byl naposledy před třemi roky. Nechtěla mě tam pustit ale potřebovala prášky. Vzal jsem si svoje zbraně, natáhl na sebe kožich a kožené boty a vyběhl jsem do sněhové krajiny. U nás byl sníh vždycky. Nikdy jsem neviděl žádné místo kde by sníh neležel. Okolo mě proběhlo pár malých levhartů. Byl jsem na pozoru, kdekoliv mohla být jejich rodina. Dostal jsem se do vesnice v pořádku. Oklepal jsem sníh z bot a vběhl jsem do hostince. Vyběhl jsem schody a zabouchal na velké dveře." Prosím? ,, Otevřel jsem dveře a přede mnou se objevil místní alchymista." Co potřebuješ drobku ? ,," Léky pro moji nemocnou matku, pane. ,, Muž šáhl do krabice a podal mi léky." Dávej na ně pozor. ,," Jistě pane. ,, Vyšel jsem z pokoje a seskákal schody do hostince. Zamával jsem na hostinského a ten zakřičel do kuchyně." Hortne, máš tu syna. ,, Otec vyšel ven a objal mě." Co tu děláš ty jeden pacholku? ,," Matka mě vyslala pro léky. ,, Otec my upravil vlasy." Tak skoč ještě k mé sestře pro léčivé byliny a kožešiny. Bydlí v posledním domě směrem k našemu domu. ,," Jistě otče. ,, Otec mi poklepal na rameno a já vyběhnul ven. Do chladného počasí. Podle slunce jsem určil že je již po obědě. Přidal jsem do kroku. Zamířil jsem k poslednímu domu jak mi otec pověděl. Zaklepal jsem na dveře a z nich vyšla ona. Malá červenovlasá dívenka. Byla o trochu větší než já." Co potřebuješ ? ,," Posílá mě můj otec za jeho sestrou. Pro kožešiny a léčivé byliny. ,, Dívka zašla do domu a přinesla košík." Matka ti vzděluje že na to máš dávat pozor.,, " Samozřejmě. ,, Dívka mi zamávala a já šel zkratkou domů. Možná jsem měl jít tou delší cestou. Nepotkal bych totiž medvědici s medvíďaty. Neležel bych teď na sněhu. Sněhu zbarveným mou krví. Znova se okolo mého těla začala kroutit ta příšerná mlha. Nebyla to však jen ledajaká mlha. Byla do černa....
Nakonec mě nalezl otec a odvedl mě k alchymistovi. Po pár dnech si mě rodiče vyzvedly. Matka si řekla že je nebezpečný bydlet v lese a tak otec odkoupil byt nad hospodou a začaly jsme žít tam. Nevadilo mi to. Každý den jsem totiž viděl ji. Chodila pravidelně do krčmy pro pivo. Nosila ho svému otci. Sedával jsem v rohu v křesle a četl si. Jednou když už jsem tam seděl znovu se u mě zastavila." Bolelo to? ,, Podíval jsem se na ni. Koukala na mé jizvy od medvěda." Nepamatuju si to. Bylo to před několika lety. ,, Nikdy se se mnou nebavila. Přežil jsem dvanáct let v jejím stínu. Celou dobu jsem jí sledoval ale ona na mě ani nekoukla a teď se se mnou začala bavit. Přisedla si ke mě." Jak se ti to stalo?,, " Šel jsem k nám domu. Kdysi jsme totiž žili hluboko v lese a potkal jsem medvědici. Ta mě poranila. ,, Oklepala se. " Jak se jmenuješ? ,," Teo, ty ? ,, Dívka si prohrábla vlasy." Lili. ,, Zvedla se a uchopila džbán s pivem."Vyprovodím tě. ,, " To ne. Kdyby tě viděl můj otec, nedopadlo by to dobře. ,, Políbila mě na tvář a pak zmizela dveřmi do chladné zimi." Chlapče, volá tě otec. ,, Matka stála na schodech a dívala se celou dobu po mě. Zvedl jsem se a vyklusal jsem za ní.
Pamatuju si ten výprask. Matka mi neschvalovala zalíbení do Lilien. Nechtěla o ní nic slyšet. I když jsem byl adoptovaný zakázala mi se s ní stýkat. Tu noc jsem utekl. Ukradl jsem jednoho z koní ze stájí a odjel jsem na něm. Neměl jsem to dělat. Jenže kdybych neutekl nikdy bych s ní nebyl...
Potkal jsem jí znova v lese. Byla na útěku stejně jako já. Jakmile jsme se zahlédly, nemohly jsme se ovládnout. Z líbání se stalo něco víc. Začaly jsme se navzájem svlékat až jsme se na sobě válely na studené zemi. Nevnímaly jsme ten ukrutný mráz. Navzájem jsme se dotýkaly. Tu noc jsme se ještě dvakrát milovaly než jsme usly.
Kdybychom neusly byli by nás nenašly. Rodiče my uvalili domácí vězení a zákaz vídání se s Lilien aspoň do té doby dokud Lilien nepřišla. Přišla k našim dveřím uplakaná." Děvče co se děje? ,, " Otec mě vyhnal. Prý jsem coura. ,, Tu noc jsme s rodiči zjístili že je Lilien těhotná. Znova jsme se přestěhovaly ale tentokrát s Lilien a do jiné vesnice. Otec skončil v práci a našel si práci jako myslivec a já s Lilien jsme čekaly až se nám narodí dítě. Bohužel nenarodilo. Lilien i dítě při porodu zemřeli. Neudržel jsem se a proto jsem utekl sem. Zde mě znova našla ta ohavná medvědice. No a teď v obětí mlhy umírám. Aspoň se setkám s Lilien a s naším dítětem. Těším se až je zase uvidím. Těším se až zemřu. Sbohem můj živote, vítej ty ohavná, vlastně dokonalá mlho... Sbohem mý rodiče, sbohem světe....