close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Naleznete tu spoustu kreseb, příběhů ale i vtipů...pokud jsem online

Říjen 2014

Malá Martina

31. října 2014 v 21:42 | Dáda |  ostatní
Narodila se před půl rokem...
Jen půl rok stačil k tomu aby se to miminko změnilo a tady je jejich pár foteček...
Blogerka Danča.

Nesnesitelná mlha mého života

31. října 2014 v 19:13 | Dáda |  Téma týdne
Ležím na tvrdé podlaze. Na studené, tvrdé podlaze. Takže tady teda končí můj život ? Proč zrovna teď a proč zrovna tady ?
Na opuštěném místě. Zde lidská noha nestoupla hodně dlouho. Hrůza. Tedy dnes umírám. Konečně mě ta nesnesitelná mlha dostala. Kéž bych se rozhodl jinak. Kéž bych ji nikdy nepotkal. Kéž bych se jí nikdy nedoutkl a kéž bych se do ní nezamiloval. Do koho že? Začínám zapomínat. To snad není pravda. Osoba kterou jsem miloval, osoba která mě vždy chránila mi teď mizí z paměti. Ta zatracená mlha. Její obličej je v mých vzpomínkách rozmazaný. Kéž by se vrátil. Možná kdybych se vrátil úplně na začátek možná by se její tvář znova objevila. Ach ano, takhle využuji poslední minuty svého života, převyprávím příběh, svůj příběh.

Narodil jsem se chudé ženě, která utíkala krajinou před zlobou svého muže. Žena mě strčila do kmenu stromu a nechala mě tam. V tu dobu mě poprvé chytila do rukou ta ukrutná mlha. Brečel jsem hladem ale nikdo mě neslyšel. Až mě našla ona. Jednoroční dívenka. Zakřičela na matku. Na černovlasou ženu, která mě vzala do vesnice. Nebyla to nijak velká vesnice. Tvořil ji velký hostinec a pár kamených domků okolo. Myslím že jich bylo přesně pět. Žena mě odvedla do hostince. Zalezla dozadu do kuchyně a zavolala na nějakého muže. Ten když mě zahlédl vynořil se na jeho tváři úsměv od ucha k uchu." Sestro má, tak přece jen si porodila syna ?! ,, Žena mě dala do mužových rukou." Ten není můj bratře. Nalezla jsem ho venku v této zimě. Teda nalezla ho má dcera. Vem ho do své rodiny, vím že je tvá žena nemocná, že nemůže mít děti. ,, Muž se mi zakoukal do očí." Dobrá tedy má sestro. Vezmi ho dolu mé ženě. Davej si ale pozor. Cestou jsem narazil na vlky. ,, Žena si mě vzala zpátky do náruče. Chytila svoji dcerku za ruku a vyběhla ven do zimi. Běžely jsme po kamenné cestě, když vtom žena zabočila a zabořila své nohy do sněhu. Kráčely jsme hlubokým lesem až jsem za kopcem viděl dým." Brzo zam budem broučku. ,, Usmála se žena na svoji dceru. Rozeběhla se k velké chalupě. Na terase stála žena s blond vlasy. Ty měla smotané do copů." Och Cornelie, co ty zde pohledáváš?. ,, Zadívala se na mě." Panebože ty máš další děcko? ,, Cornelie mě podala ženě." Ne to není mé. To jsme nalezly v lese v kmenu stromu. Nemohu ho vzít domu, muž by mě zbil. Avšak můj bratr řekl že se o něho rádi postaráte. ,, Žena mě pohladila rukou po tváři. Měla jemnou tvář. Až teď jsem si všiml že je jiná než ostatní. Byla o polovinu menší než Cornélie. Ona byla trpaslík." Postaráme se o něho. Bude to náš syn. ,, Žena pozvala Cornelii a dívenku dovnitř. Položila mě do dřevěné kolíbky a jim uvařila čaj.

Dlouho jsem nevzpomínal na to jak jsem se vlastně dostal ke svým rodičům. Mlha. Znova mě obklopuje ta příšerná mlha ale dnes již určitě naposledy. Dnes mě již nikdo nevysvobodí, dnes již zemřu. Poprvé jsem se z mlhou potkal když jsem se narodil. Jenže to nebylo naposledy, mlha byla jako můj stín. Pronásledovala mě....

Byly my čtyři roky, když jsem jí znova zahlédl. Matka mě hlídala v domě a nerada mě pouštěla ven, avšak když přijel otec, nasedly jsme na medvědy a šly jsme lovit. Lovení nás živilo, tak jako otcova práce. Pracoval v hostinci jako kuchař. Vstával brzo ráno a vracel se na večer. V tu dobu se nejlépe lovilo. Lovili jsme vlky, medvědi a sobi. Občas jsme nalezly i jeleny. Mohutné, krásné jeleny. Otec byl ze mě nadšený. Uměl jsem dobře lovit a tak jsem byl pro něho důležitý. Matka mě nerada pouštěla na lovi. Byl jsem jejich jediný syn. První a poslední syn. Matka totiž podle doktora byla nemocná a proto nikdy neotěhotní. Hlídala mě jak nejvíc mohla. Díky ní jsem se ale naučil poznat léčivé bylinky a jak je využít. Miloval jsem své rodiče. Jednoho dne mě matka poslala do vesnice. Do vesnice kde jsem byl naposledy před třemi roky. Nechtěla mě tam pustit ale potřebovala prášky. Vzal jsem si svoje zbraně, natáhl na sebe kožich a kožené boty a vyběhl jsem do sněhové krajiny. U nás byl sníh vždycky. Nikdy jsem neviděl žádné místo kde by sníh neležel. Okolo mě proběhlo pár malých levhartů. Byl jsem na pozoru, kdekoliv mohla být jejich rodina. Dostal jsem se do vesnice v pořádku. Oklepal jsem sníh z bot a vběhl jsem do hostince. Vyběhl jsem schody a zabouchal na velké dveře." Prosím? ,, Otevřel jsem dveře a přede mnou se objevil místní alchymista." Co potřebuješ drobku ? ,," Léky pro moji nemocnou matku, pane. ,, Muž šáhl do krabice a podal mi léky." Dávej na ně pozor. ,," Jistě pane. ,, Vyšel jsem z pokoje a seskákal schody do hostince. Zamával jsem na hostinského a ten zakřičel do kuchyně." Hortne, máš tu syna. ,, Otec vyšel ven a objal mě." Co tu děláš ty jeden pacholku? ,," Matka mě vyslala pro léky. ,, Otec my upravil vlasy." Tak skoč ještě k mé sestře pro léčivé byliny a kožešiny. Bydlí v posledním domě směrem k našemu domu. ,," Jistě otče. ,, Otec mi poklepal na rameno a já vyběhnul ven. Do chladného počasí. Podle slunce jsem určil že je již po obědě. Přidal jsem do kroku. Zamířil jsem k poslednímu domu jak mi otec pověděl. Zaklepal jsem na dveře a z nich vyšla ona. Malá červenovlasá dívenka. Byla o trochu větší než já." Co potřebuješ ? ,," Posílá mě můj otec za jeho sestrou. Pro kožešiny a léčivé byliny. ,, Dívka zašla do domu a přinesla košík." Matka ti vzděluje že na to máš dávat pozor.,, " Samozřejmě. ,, Dívka mi zamávala a já šel zkratkou domů. Možná jsem měl jít tou delší cestou. Nepotkal bych totiž medvědici s medvíďaty. Neležel bych teď na sněhu. Sněhu zbarveným mou krví. Znova se okolo mého těla začala kroutit ta příšerná mlha. Nebyla to však jen ledajaká mlha. Byla do černa....

Nakonec mě nalezl otec a odvedl mě k alchymistovi. Po pár dnech si mě rodiče vyzvedly. Matka si řekla že je nebezpečný bydlet v lese a tak otec odkoupil byt nad hospodou a začaly jsme žít tam. Nevadilo mi to. Každý den jsem totiž viděl ji. Chodila pravidelně do krčmy pro pivo. Nosila ho svému otci. Sedával jsem v rohu v křesle a četl si. Jednou když už jsem tam seděl znovu se u mě zastavila." Bolelo to? ,, Podíval jsem se na ni. Koukala na mé jizvy od medvěda." Nepamatuju si to. Bylo to před několika lety. ,, Nikdy se se mnou nebavila. Přežil jsem dvanáct let v jejím stínu. Celou dobu jsem jí sledoval ale ona na mě ani nekoukla a teď se se mnou začala bavit. Přisedla si ke mě." Jak se ti to stalo?,, " Šel jsem k nám domu. Kdysi jsme totiž žili hluboko v lese a potkal jsem medvědici. Ta mě poranila. ,, Oklepala se. " Jak se jmenuješ? ,," Teo, ty ? ,, Dívka si prohrábla vlasy." Lili. ,, Zvedla se a uchopila džbán s pivem."Vyprovodím tě. ,, " To ne. Kdyby tě viděl můj otec, nedopadlo by to dobře. ,, Políbila mě na tvář a pak zmizela dveřmi do chladné zimi." Chlapče, volá tě otec. ,, Matka stála na schodech a dívala se celou dobu po mě. Zvedl jsem se a vyklusal jsem za ní.

Pamatuju si ten výprask. Matka mi neschvalovala zalíbení do Lilien. Nechtěla o ní nic slyšet. I když jsem byl adoptovaný zakázala mi se s ní stýkat. Tu noc jsem utekl. Ukradl jsem jednoho z koní ze stájí a odjel jsem na něm. Neměl jsem to dělat. Jenže kdybych neutekl nikdy bych s ní nebyl...

Potkal jsem jí znova v lese. Byla na útěku stejně jako já. Jakmile jsme se zahlédly, nemohly jsme se ovládnout. Z líbání se stalo něco víc. Začaly jsme se navzájem svlékat až jsme se na sobě válely na studené zemi. Nevnímaly jsme ten ukrutný mráz. Navzájem jsme se dotýkaly. Tu noc jsme se ještě dvakrát milovaly než jsme usly.

Kdybychom neusly byli by nás nenašly. Rodiče my uvalili domácí vězení a zákaz vídání se s Lilien aspoň do té doby dokud Lilien nepřišla. Přišla k našim dveřím uplakaná." Děvče co se děje? ,, " Otec mě vyhnal. Prý jsem coura. ,, Tu noc jsme s rodiči zjístili že je Lilien těhotná. Znova jsme se přestěhovaly ale tentokrát s Lilien a do jiné vesnice. Otec skončil v práci a našel si práci jako myslivec a já s Lilien jsme čekaly až se nám narodí dítě. Bohužel nenarodilo. Lilien i dítě při porodu zemřeli. Neudržel jsem se a proto jsem utekl sem. Zde mě znova našla ta ohavná medvědice. No a teď v obětí mlhy umírám. Aspoň se setkám s Lilien a s naším dítětem. Těším se až je zase uvidím. Těším se až zemřu. Sbohem můj živote, vítej ty ohavná, vlastně dokonalá mlho... Sbohem mý rodiče, sbohem světe....

Podzimní fotky Markéty a Matese

31. října 2014 v 12:22 | Dáda |  ostatní
Ahojky čtenáři.
Nastal podzim. Nejkrásnější období. Stromy začaly měnit listy a to je přece nejlepší čas na překrásné fotky.
Nejkrásnější fotky jsou ale dětské fotky. No a tak jsem se jednou v tento čas rozhodla vzít dva prcky ven a nafotit překrásné snímky. Doufám že se vám fotky budou líbit tak jako mě.
Markéta:
Mates:
Děkuju za přečtení článku.
Blogerka Danča.

28.10.2014 - 29.10.2014 Erika

30. října 2014 v 23:44 | Dáda |  ostatní
Ahojky milí čtenáři.
Po pár dnech velkého nedostatku článku ( velmi se vám omlouvám! ) jsem se rozhodla přidat zase nějaký.( Připravuje se ještě jeden nebojte! ) Protože jsem však nevěděla co dřív přidat hodně dlouho to taky trvalo. No nakonec jsem ale strávila dva dny se svoji nejlepší kamarádkou a neteří v jednom a ihned jsem věděla co přidat.
Nebylo by to tak dokonalý abychom si se dvou dnů které jsme spolu konečně zase prožili nevyfotili pár snímku. Jsem ráda za to že jsme spolu zase chvíli byly, protože se středoškolských životem přišlo i málo času na staré přátele. Je to většinou kvůli tomu že jsme obě dvě na intru :(
No doufám že se vám fotečky budou líbit a nesmutněte, brzy přidám další krásný článek.
Blogerka Danča...

19.10. 2014 Nové fotky Julči

19. října 2014 v 9:28 | Dáda |  Jůlinka
Ahojky čtenáři.
Již jsem konečně doděla všech sedm fotek a musím uznat že jsou pěkné. Dělala jsem je až do půlnoci protože jsem se k tomu nemohla nějak donutit ale i přesto doufám že se vám budou líbit.
Jestli ne, samozřejmě napište do komentářů jak byste je upravili ale jen pro informaci je to focení na téma podzim a zima...
Blogerka Danča.

Procházka krajinou

18. října 2014 v 18:44 | Dáda |  Jůlinka
Ahojky čtenáři.
Jak tak chodím s Julčou ven a v kapse mám mobil ráda ji fotim v krajině. Občas ty vycházky vypadají jak kdybych sledovala nějakou slavnou hvězdu ale ty fotky pak za to stojí. Již samozřejmě dodělávám těch zbylích sedm fotek z dnešního focení ale ty venkovní fotky se tak povedly že stojí za zveřejnění.
Vybrala jsem jen pár z těch 26 fotek a upravila jsem je. Poté jsem je vložila do galerie a teď je tu máte.
Doufám že se vám ty fotky budou líbit, protože mě se hrozně líbí...
Blogerka Danča.

Jeden den, který bych ráda změnila ?

18. října 2014 v 14:47 | Dáda |  Téma týdne
Ahojky čtenáři.

Každý z nás tu jistě už přemýšlel nad tím co by se stalo kdybychom tamto nebo tohle neudělali. Možná by to dopadlo líp ale možná i hůř. Proč chceme změnit svůj život. To co jsme předtím udělali a měli bychom šanci to změnit měli bychom to udělat stejně jako předtím. Neměli bychom měnit svůj život a nebo spíš neměli bychom chtít změnit svůj život. Proč bychom ho měli měnit ? Chápu někdo kdo by se třeba rozhodl jinak by byl teď již milionářem nebo rodičem nebo by měl ve škole lepší známky ale to by se potom nestali třeba jiné věci. Přemýšlej me nad svým životem. Možná někdo chce abychom tento život žili.

Každý si svůj životní příběh píšeme sami. Možná se to zdá krutý ale tak jak se pak rozhodneme je na nás. Nikdo za nás nikdy nic nerozhoduje a ani by neměl. Měly bychom si svůj život vést mi.

Možný bych jeden den chtěla vyměnit ale když se nad ním zamyslím, nepoznala bych osobu která v mém životě hraje velkou roli, nepoznala bych svoji schopnost a svoji vlastní povahu. Neznala bych se, možná bych neexistovala. Nechci svůj život nijak změnit. Žiju ho podle toho jak jsem se rozhodla. Protože takhle jsem to chtěla já, nikdo za mě nerozhodoval a já možná udělala chybu ale té chyby nelituju.

Nechci ten den změnit, chci ho mít takový aby mi připomínal jakou jsem byla osobou a jakou osobou jsem teď. Děkuju tomuhle dni že je a děkuju sama sobě že jsem se rozhodla tak jak jsem chtěla já a ne jak chtěli ostatní....

Vaše blogerka Danča....

List

18. října 2014 v 12:20 | Dáda |  moje kresby, načrty, čmárance
Ahojky čtenáři.

Již dlouho a to mluvím o hodně dlouhé době se tu neukázal žádný můj výkres. Řekněme že jsem neměla náladu kreslit avšak to se změnilo. Nalezla jsem pár listů a rozhodla jsem se nakreslit list takže doufám že se vám bude líbit. Zde je foto:
Děkuju že jste si přečetly další můj článek.

Blogerka Danča

18.10. 2014 Nové fotky Julči

18. října 2014 v 11:01 | Dáda |  Jůlinka
Ahojky milí čtenáři.
Protože již dlouho nebyl ten žádný článeček o Julče s těma skvělíma fotkama, tak jsem se ve svém volnu rozhodla jich pár nafotit. Nafotila jsem asi tak 39 fotek a z toho jsem pár jich vymazala a vybrala 15 nejlepších z nich.
Ty všechny fotky teď mám na upravení ale zatím můžete vidět pouze jenom osm z nich.
Proč zrovna osm fotek? Protože přece jenom není tak velká zábava je všechny upravit aby byli ve skvělém stavu aby nebyli rozmazané aby nějak prostě vypadali. No a prostě na tohle zrovna není hodně času.
Abych vás tedy uspokojila udělala jsem jich aspoň osm a zbylích sedm dodělám a přidám někdy příště.
Doufám že se vám fotečku budou líbit.
Vaše blogerka Danča.

New photo Julči a Pepy přes RETRICU

18. října 2014 v 0:18 | Dáda |  Jůlinka
Ahojky moji věrní čtenáři.

Již dlouho se zde neobjevili nějaké fotečky Jůlinky. Což je tak trochu divný když je tenhle blog hlavně o ní. Jenže kvůli tomu jak jsem teď na intru tak se s tím ňufáčkem vidím jenom o víkendech a je to velmi těžký. Myslím že Julča to bere stejně těžce jako já. Takže jsem se rozhodla s Jůlinkou co nejrychleji vyfotit a zde je foto:
Jinak samozřejmě nemůžeme zapomenout na nejstaršího člena rodiny kterým je náš kocourek Pepa, který se moc doma neukazuje. Pacholek se přestěhoval k sousedům asi mají lepší žrádlo. Jinak samozřejmě mám i foto s ním, takže tady je :
Děkuju vám za přečtení tohoto článku a doufám že zůstanete nadále věrní.
Vaše blogerka Danča.

Děkuju za vaši návštěvu. Blogerka Danča.