close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Naleznete tu spoustu kreseb, příběhů ale i vtipů...pokud jsem online

Duben 2015

Jen křičte, dokud můžete...

26. dubna 2015 v 9:24 | Danča |  Příběhy...
Ahojky je tu pokračování příběhu Jen se smějte dokud můžete, Jen zuřte dokud můžete, Jen šilte dokud můžete a Jen se strachujte dokud můžete... Pěkné přečteníčko všem...

Slunce mi zazářilo přímo do obličeje. Přizavřela jsem oči a zadívala jsem se na osobu která seděla na židli. Znala jsem jí z televize. Občas se tam objevila a vykládala různý kecy o hlavním počítači a soudech a tak dále. Prostě nudná osoba. Jakmile mě zaregistrovala usmála se a poukázala na židli. Posadila jsem se naproti ni a viděla jsem její čistý obličej. Pamatuju si že když mi bylo šest tak slavila čtyřicetiny ale odhadla bych jí tak dvacetpět. Byla prostě dokonalá.
,,Je mi velmi líto toho co se ti stalo a vím že je pro tebe těžké o tom mluvit…"
,,To je v pořádku. Vím co po mě chcete a vůbec už není o tom těžké mluvit takže pojďme k věci."
,,No tak to mě velmi překvapilo tvá sestra totiž byla vystrašená a při každé mé otázce se rozbrečela."
Pousmála jsem se. Má sestra byla o rok mladší a tak nechápala co se stalo a taky vím, že pokud jsem podědila otcův dar tak že ona nic takového nikdy neucítí. To je nevýhoda toho ,že jsem se nenarodila později.
,,Jsem rozumnější než ona a taky starší. Ještě ten večer jsem své učitelce řekla že mamka umřela a to úplně v klidu."
,,Tak a tady je vidět, že náš počítač o tobě ví úplně vše."
Chtěla jsem jí říct, že v tom nemá pravdu ale měla bych jí přitom nechat. Najednou se v mé hlavě probudil hlas.
,,Teď stačí až se mi zadívá do očí a zmanipuluju jí."
Trhla jsem strachy sebou. Ona byla taky darem políbená ale její dar se mi teda vůbec nelíbí. Manipulovat s lidmi je ohavné. Zadívala jsem se jí přímo do očí. Všimla jsem si že má jasně modré oči.

Jen se strachujte, dokud můžete...

20. dubna 2015 v 18:52 | Danča |  Příběhy...
Ahojky všem čtenářům.
Dnes je tu konečně další pokračování mého příběhu. Zde můžete nalézt ostatní.(Jen se smějte, dokud můžete...),(Jen zuřte,dokud můžete...) a (Jen šilte, dokud můžete...)

Prošla jsem starou, plesnivou chodbou a zamířila jsem přímo do ukryté místnosti z knihami. Od té doby co mi prarodiče zdělili kde jsou trávila jsem jejich čtení každou minutu. Vrátila jsem na jednu hromadu přečtenou knihu a vzala jsem z druhé hromady další. Čekalo mě čtení ale ještě teď mě čekala návštěva táty. Den jeho soudu se blížil a já s nim chtěla strávit poslední minuty. Proběhla jsem chodbou. Zamířila jsem rovnou k dveřím.
,,Dev, ty s námi dneska zase nepovečeříš?"
Otočila jsem se k sestře. Nic netušila. Nemohla jsem jí říct že trávím volný čas s otcem, který nám zabil mamku. Nepochopila by to.
,,Dneska bohužel ne. Mám toho ještě hodně napráci."
,,Jako vždy."
,,Promiň. Již brzo zase spolu budeme trávit čas ale teď mě čekají ty zakašlaný zkoušky."
Vlastně jsem nelhala. Již brzy mě očekávaly klasifikační zkoušky za celý letošní rok. Avšak já jsem jim nevěnovala čas. Technicky ani nemusím. Seminárku budu psát o královských darech a o těch toho teď vím dost takže proč bych studovala, že?
,,Dobře."
Přitáhla jsem jí k sobě a pevně jsem jí stiskla.
,,Uvidíme se zítra."
,,Jistě."
Vyšla jsem ze dveřích a rychlým krokem jsem se vydala k rodnému domku.

Dokud hvězdy nezmizí....

19. dubna 2015 v 10:59 | Danča |  Příběhy...
Ahojky všem.
Dnes jsem se rozhodla napsat již čvrtý čás příběhu Hvězdy, který jak jsem si všimla se vám velmi líbí. Pokud jste teprve na mé stránce poprvé tak zde je první díl (Dokud se nás hvězdy nedotknou), druhý díl (Dokud nás hvězdy nepohltí celé) a třetí díl (Dokud hvězdy nespadnou). Přeji pěkné počteníčko...
Zazvonil školní zvonek. Lehce jsem sebou škubla když jsem si všimla kdo jde vedle učitelky. Stefan. Měl na sobě modročernou košili a usmíval se od ucha k uchu, což bylo u něho normální. Zamával mi. Tomasův pohled na mě padl. Od té doby co jsem si od něho odsedla se na mě ani nepodíval a když na mě mává kluk tak si hraje na žárlivého. Učitelka položila třídnici na stůl.
,,Milá třído dnes k nám přišel nový žák a to tady Stefan Mlčenka. Doufám že se postaráte o to aby se měl dobře."
Stefan se nepřestal smát.
,,Můžeš se posadit kam chceš. To je přece jenom na tobě."
Stefan se rozešel ke mě a sedl si přímo vedle mě.
,,Ahoj."
,,Ahoj."
,,Ten kluk ve předu je tvůj bývalý?"
,,Hele kdo je všímavý."
,,Už vím proč si mu dala kopačku. Není zas tak sympatický jak si ho popisovala."
,,Ty si ale..."
,,Co máme za hodinu?"
,,Angličtinu."
,,Hádám že v té si taky dobrá, že?"
,,No když to vezmeš kolem a kolem."
,,Takže ano."

Jen šilte, dokud můžete...

18. dubna 2015 v 18:19 | Danča |  Příběhy...
Ahojky všem je tu jak již jste poznali z názvu další pokračování příběhu. Asi vás tím možná štvu ale nějakou tu dobu jsem nefotila a nemám ani náladu tak hold tu to bude trochu víc o příbezích. Doufám že to nevadí.
Jinak předchozí díli této serie můžete najít buď zde( Jen se smějte, dokud můžete...) a nebo zde ( Jen zuřte, dokud můžete...) Pěkné počteníčko.
Danča

Školní zvonek konečně ohlásil začátek přestávky. Naházela jsem učebnice do tašky a vyletěla jsem ze třídy jako první. Zalezla jsem na záchody a zamkla jsem se na kabince. Pláč. Znovu se dral na povrch a já ho nemohla zastavit. Naštvaně jsem kopla do dveří. Nenáviděla jsem svoje schopnosti ale tuhle emoční ze všech nejvíc. Jak mě může dostat takhle na dno jen pouhá emoce? Musím dnes ještě navštívit tátu než pujdu domů. Brzy se bude odehrávat soud kde určí verdikt nad jeho životem. Bojím se toho tak moc. Táta byl ten kdo mě dokázal udržet nad vodou. Trávila jsem teď u něho každý svůj volný čas. Ozvalo se lehké zaťukání na dveře.
,,Dev?"
Otřela jsem si slzy a odemkla jsem. Molly mě přitáhla k sobě a snažila se mě co nejvíc uklidnit.

Dokud hvězdy nespadnou...

17. dubna 2015 v 21:38 | Danča |  Příběhy...
Ahojky všem. Je tu další pokračování mého příběhu Dokud nás hvězdy nepohltí celé a Dokud se nás hvězdy nedotknou. Pokud jste nečetly a čtete tento článek tak to moc všechno nebudete chápat ale i tak přeji krásnou četbu a doufám že vás přiběh trochu inspiruje...
Danča
Ležela jsem vedle Toma a plakala jsem. Byl to ten čas kdy všechno krásné končí a začíná špatný čas. Tom jen tupě pozoroval oblohu. Nemohl asi uvěřit tomu co jsem řekla.
,,Nino já.."
,,Nemohu žít v tomhle spěchu."
,,Já to takhle ale nechci."
,,Ano ty chceš abych s tebou zítra začala plánovat rodinu ale na tohle já nemám Tome. Jsem jiný člověk. Člověk který žije složitý život a jediné co ho těší je lehnutí si do trávy a vyhlížení padající hvězdy."
,,Nino."
Zvedla jsem se a vyhnula jsem se tak jeho ruce, kterou mě chtěl k sobě přitáhnout.
,,Já takhle prostě nemohu."
,,Jestli nechceš zítra k našim tak to chápu."
,,Tome..."
,,Jen mě prosím neopouštěj."

Jen zuřte, dokud můžete...

17. dubna 2015 v 17:23 | Danča |  Příběhy...
Ahojky všem, tohle je pokračování k příběhu Jen se smějte, dokud můžete...

Seděla jsem za stolem a dojídala jsem poslední sousta vyníkající večeře. Babička se zrovna zasmála dědově vtipu. Sestra seděla naproti mě a netvařila se moc šťastně. Pod stolem sem ji jemně kopla. Zadívala se na mě. Obličejem jsem vyzvídala. Ona ale jen odmitavě zakroutila hlavou.

Dokud nás hvězdy nepohltí celé...

16. dubna 2015 v 22:22 | Danča |  Příběhy...
Ahojky všem toto je pokračování příběhu Dokud se nás hvězdy nedotknou...
Nesnesitelný zvuk budíku mě znovu probudil z dokonalého snu. Je to již po pětadvacáté co zvoní a já ho stále nenávidím. Rychle jsem se zvedla a zadívala se na kalendář. Jsem to ale idiot. Dyť je víkend. Zaplula jsem zpátky do postele a snažila jsem si vybavit ten dokonalý sen. Avšak můj mozek my to nechtěl dovolit. Náhle mi zazvonil mobil. Smska a v tuhle dobu ? Kdo může otravovat v tento nekřešťanský čas? Zadívala jsem se pořádně na jméno.Tom? Co asi tak potřebuje? Rozklikla jsem upozornění a zadívala jsem se na černá písmenka.

Jen se smějte dokud můžete....

15. dubna 2015 v 19:23 | Danča |  Téma týdne
Smích. Ta nejhorší věc která může potkat lidstvo. Nemyslím ten překrásný chichot dívek, které se zrovna smějí vtipu a nebo vzpomínce. Myslím ten falešný a nebo urážející smích ze kterého se člověku zvedá žaludek. Ten posměvačný zabiják díky němuž stojím zde a přemýšlím, jestli má můj život vůbec smysl. Dívám se na lidi jak se ukládají k spánku. Pád z této výšky by my k smrti nepřiblížil, akorát bych si zlomila nohu, možná nějaké žebro. Sklouzla jsem zpátky do svého pokoje a začala jsem vytahovat prostěradlo ven. Jak jsem se vlastně k tomuhle všemu dopracovala, proč se chci vlastně zabít? Jen kvůli povrchním mrchám co mě urážejí a smějí se mému neštěstí nebo to má jiný důvod? Utáhla jsem prostěradlo na lampě. Stoupla jsem si na židli a dala jsem si oprátku okolo krku. Jak tohle skončí? Kopnu konečně do té dřevěné židle a nebo zase jako včera tu oprátku sundám a půjdu se vybrečet do svého polštáře. Jak to mám vlastně vědět? Jak mám vést svůj složitý život když už to teď vzdávám? Sundala jsem znovu oprátku a vklouzla jsem do postele avšak nezačala jsem plakat.Oči mám již vyschlé. Pláč mě opustil a ve mě zbyl je ten nesnesitelný vztek. Vztek díky kterému budu možná i ochotná zabít svého nepřítele. Zhasla jsem a uložila jsem se k spánku. Zítra mě přece jen čeká tvrdý trénink...

Hluboký les - Volba - Úvod

11. dubna 2015 v 10:09 | Danča |  Příběhy...
Vítr si pohrával s větvemi stromů. Černovlasý chlapec procházel jarní krajinou a užíval si překrásný pohled. Chodil po okraji lesa a nedovoloval si vejít dovnitř. Bál se tajemné moci uvnitř lesa. Dyť přeče jen to je Molenksý Hluboký Černoles.
,,Keltone."
Chlapec se zadíval na cestu,která vedla do lesa.
,,Keltone."
,,Je tu někdo?"
Hlas utichl. Kelton se postavil na cestu vedoucí do lesa a udělal dva kroky dopředu.
,,Keltone."
,,To není vtipný!"
Chlapec udělal další krok.
,,Pojď za mnou Keltone!"
Chlapec vkročil do lesa.
,,Pojď dál!"
Najednou se přestal bát,chtěl zjístit kdo ho volá a tak tedy vkročil do nebezpečí, které číhalo vevnitř...
Děkuji za přečtění úvodu zatím mého nejdelšího a nejvíce pracného příběhu. Jestli chcete pokračování stačí napsat komentář a ihned tu bude. Taky můžete hlasovat v anketě to totiž taky moc pomůže....
Danča

Co čas změnil...

11. dubna 2015 v 9:15 | Danča |  ostatní
Ahojky všem a taky dobré ránko.
Chci vám sem přidat pár fotek co jsem nafotila a doufám že se vám budou aspoň trošku líbit.....
Děkuji za shlédnutí popříkladě za krásné komentáře.
Danča

Děkuju za vaši návštěvu. Blogerka Danča.