Ahojky všem.
Dnes jsem se rozhodla napsat již čvrtý čás příběhu Hvězdy, který jak jsem si všimla se vám velmi líbí. Pokud jste teprve na mé stránce poprvé tak zde je první díl (Dokud se nás hvězdy nedotknou), druhý díl (Dokud nás hvězdy nepohltí celé) a třetí díl (Dokud hvězdy nespadnou). Přeji pěkné počteníčko...
Zazvonil školní zvonek. Lehce jsem sebou škubla když jsem si všimla kdo jde vedle učitelky. Stefan. Měl na sobě modročernou košili a usmíval se od ucha k uchu, což bylo u něho normální. Zamával mi. Tomasův pohled na mě padl. Od té doby co jsem si od něho odsedla se na mě ani nepodíval a když na mě mává kluk tak si hraje na žárlivého. Učitelka položila třídnici na stůl.
,,Milá třído dnes k nám přišel nový žák a to tady Stefan Mlčenka. Doufám že se postaráte o to aby se měl dobře."
Stefan se nepřestal smát.
Stefan se nepřestal smát.
,,Můžeš se posadit kam chceš. To je přece jenom na tobě."
Stefan se rozešel ke mě a sedl si přímo vedle mě.
Stefan se rozešel ke mě a sedl si přímo vedle mě.
,,Ahoj."
,,Ahoj."
,,Ten kluk ve předu je tvůj bývalý?"
,,Hele kdo je všímavý."
,,Už vím proč si mu dala kopačku. Není zas tak sympatický jak si ho popisovala."
,,Ty si ale..."
,,Co máme za hodinu?"
,,Angličtinu."
,,Ahoj."
,,Ten kluk ve předu je tvůj bývalý?"
,,Hele kdo je všímavý."
,,Už vím proč si mu dala kopačku. Není zas tak sympatický jak si ho popisovala."
,,Ty si ale..."
,,Co máme za hodinu?"
,,Angličtinu."
,,Hádám že v té si taky dobrá, že?"
,,No když to vezmeš kolem a kolem."
,,Takže ano."
,,No když to vezmeš kolem a kolem."
,,Takže ano."
Zadívala jsem se na Tomase který ze Stefana nemohl pustit oči.
,,Myslím že máš ctitele."
,,Jo myslíš že jsem jeho typ?"
Potichu jsem se uchechtla. Tohle jsem na Stefanovy měla ráda. Vždy mi dokázal na obličeji vykouzlit úsměv.
,,Jo myslíš že jsem jeho typ?"
Potichu jsem se uchechtla. Tohle jsem na Stefanovy měla ráda. Vždy mi dokázal na obličeji vykouzlit úsměv.
,,Určitě."
,,Tak já se mu pujdu o přestávce představit. Co když je ten pravý, že?"
,,No to nesmíš prošvihnout. Přece nikdy nevíš."
Stefan si otevřel sešit a začal si sepisovat výpisky. Nemohla jsem z něho strhout pohled.
,,Tak já se mu pujdu o přestávce představit. Co když je ten pravý, že?"
,,No to nesmíš prošvihnout. Přece nikdy nevíš."
Stefan si otevřel sešit a začal si sepisovat výpisky. Nemohla jsem z něho strhout pohled.
,,Ty na mě zase civíš?"
,,Promiň."
Zadívala jsem se co nejrychleji na tabuli ale i tak jsem Stefana stále jedním okem pozorovala.
,,Promiň."
Zadívala jsem se co nejrychleji na tabuli ale i tak jsem Stefana stále jedním okem pozorovala.
,,Nino?"
,,Ano?"
,,Mám si to brát jako kompliment?"
,,Hm to nevím."
,,To by si asi měla."
,,To asi jo no."
,,Hele vy tam vzadu chcete to vykládat za mě!"
,,Vidíš a teď máme průšvih."
Zvedla jsem se a stoupla jsem si před třídu.
,,Ano?"
,,Mám si to brát jako kompliment?"
,,Hm to nevím."
,,To by si asi měla."
,,To asi jo no."
,,Hele vy tam vzadu chcete to vykládat za mě!"
,,Vidíš a teď máme průšvih."
Zvedla jsem se a stoupla jsem si před třídu.
,,Nino mužeš mi vysvětlit co to děláš?"
,,Řekla jsem že jestli chci vykládat za vás, tak jsem tady."
Celá třída se rozesmála.
,,Řekla jsem že jestli chci vykládat za vás, tak jsem tady."
Celá třída se rozesmála.
,,Dobrá tedy, je to na vás."
Vzala jsem si od ní učebnici a začala jsem psát na tabuli příklady na kterých jsem začala později vysvětlovat látku. Všimla jsem si Stefana jak teď civí on na mě. Učitelka po půl hodině mě nechala se posadit a dala mi za jedna.
Vzala jsem si od ní učebnici a začala jsem psát na tabuli příklady na kterých jsem začala později vysvětlovat látku. Všimla jsem si Stefana jak teď civí on na mě. Učitelka po půl hodině mě nechala se posadit a dala mi za jedna.
,,Civěl si."
,,Promiň, to se nedalo."
,,Tak a takhle si představuji že za rok budete vykládat i vy ostatní."
Zazvonil zvonek a já se lehce usmála. Udělala jsem konečně dobrý dojem...
,,Promiň, to se nedalo."
,,Tak a takhle si představuji že za rok budete vykládat i vy ostatní."
Zazvonil zvonek a já se lehce usmála. Udělala jsem konečně dobrý dojem...
Seděli jsme se Stefanem v jídelně a smáli jsem se. Viděla jsem jak Tomas míří k nám.
,,Ahoj, já jsem Tomas."
Sedl si vedle mě a chtěl mě chytit za ruku ale já jsem uhla.
Sedl si vedle mě a chtěl mě chytit za ruku ale já jsem uhla.
,,Já jsem Stefan."
Viděla jsem v jeho očích záblesk hněvu. Takhle jsem Stefana ještě neviděla.
Viděla jsem v jeho očích záblesk hněvu. Takhle jsem Stefana ještě neviděla.
,,Co chceš Tomasi?"
,,Jsem přece tvůj kluk. Chtěl jsem si jenom přisednout."
,,My spolu nechodíme."
,,Ale notak."
Chtěl chytit moji ruku ale tentokrát ji chytil Stefan.
,,Jsem přece tvůj kluk. Chtěl jsem si jenom přisednout."
,,My spolu nechodíme."
,,Ale notak."
Chtěl chytit moji ruku ale tentokrát ji chytil Stefan.
,,Neslyšel si?"
,,Co ty s tím uděláš?"
,,Být tebou bych vypadl nebo ti tu ruku zlomím."
,,Stefane..."
,,Takže si mě vyměnila?"
Zhluboka jsem se nadechla.
,,Být tebou bych vypadl nebo ti tu ruku zlomím."
,,Stefane..."
,,Takže si mě vyměnila?"
Zhluboka jsem se nadechla.
,,Víš Tomasi všechno se netočí jenom kolem tebe."
Šáhla jsem po talíři s bramborovou kaší a vpálila jsem mu jí do obličeje.
Šáhla jsem po talíři s bramborovou kaší a vpálila jsem mu jí do obličeje.
,,A teď laskavě vypadni."
,,To mám ještě u tebe."
Vzteky odešel. Stefan se posadil a najednou se rozesmál. Ihned jsem se přidala.
,,To mám ještě u tebe."
Vzteky odešel. Stefan se posadil a najednou se rozesmál. Ihned jsem se přidala.
,,Děkuju."
,,Docela si mu to nandala."
,,Docela? Já myslím že hodně."
,,Kdybych tu nebyl tak s ním prosimtě, z milosti, zase chodíš."
,,Ale nekecej kraviny."
Stefan se znovu zasmál. Měl pravdu. Bez něho bych s tím debilem zase chodila ale díky Stefanovi vím že mám na lepší.
,,Docela si mu to nandala."
,,Docela? Já myslím že hodně."
,,Kdybych tu nebyl tak s ním prosimtě, z milosti, zase chodíš."
,,Ale nekecej kraviny."
Stefan se znovu zasmál. Měl pravdu. Bez něho bych s tím debilem zase chodila ale díky Stefanovi vím že mám na lepší.
,,Cože jsi udělala?"
Teta vzteky bouchla do stolu. Tomasovi rodiče si dneska přijeli stežovat na ten incident. Teď jsme seděly u nás v jídelně a vedle mě seděl on.
Teta vzteky bouchla do stolu. Tomasovi rodiče si dneska přijeli stežovat na ten incident. Teď jsme seděly u nás v jídelně a vedle mě seděl on.
,,Vrazila jsem mu do toho ksichtu kaši a udělala bych to ještě."
,,Nino!"
,,Nino!"
,,Myslím že vaše děvče by potřebovala pořádně vychovat."
Ozvala se Tomasova matka.
Ozvala se Tomasova matka.
,,A váš syn by potřeboval na psychiatrii když se neumí přenést přes kopačky."
Teta vzdychla.
Teta vzdychla.
,,Omlouvám se za ni."
,,Za co? Já jsem nic neudělala. No jo vlastně udělala rozešla jsem se s klukem který mě do všeho nutil."
Zvedla jsem se a zasunula jsem židli.
,,Za co? Já jsem nic neudělala. No jo vlastně udělala rozešla jsem se s klukem který mě do všeho nutil."
Zvedla jsem se a zasunula jsem židli.
,,A jestli mě teď omluvíte mám se ještě co učit."
,,Nino, vrať se!"
,,Nino, vrať se!"
Rozeběhla jsem se do svého pokoje. Rozhodně jsem nechtěla plakat spíš jsem se chtěla smát.Otevřela jsem okno a skočila jsem na přístřešek. Přelezla jsem přes něj a skočila jsem na zahradu. Otevřela jsem zadní vrátka a vyklouzla jsem z domu. Nikdy jsem neutíkala vždycky jsem mohla tetě říct že někam jdu ale dneska by mě jistě nepustila. Proto jsem musela utéct.
Ležela jsem v trávě a pozorovala jsem hvězdy jak září. Přemýšlela jsem nad tím jaké by to bylo být mezi nimi a sledovat lidi jak žijí své životy. Ještě před několika dny bych tu seděla vedle Tomase a oblohy bych si nevšímala protože by mě vyrušoval ale teď tu sem sama a mohu se vrátit zpátky k tomu co miluji. Někdy přemýšlím proč jsem nešla studovat astronomii když mě hvězdy tak lákají a pak mi to v hlavě cvaklo. Baví mě totiž jenom ležet v trávě a pozorovat je. Nepotřebuju vědět co je to za hvězdu. Chci je jen vidět. Myslím že jednou až tu budu ležet uvidím jak hvězdy zmizí. To bude čas kdy budu umírat. Umím si totiž smrt představit. Od té doby co rodiče nežijou nad smrtí přemýšlím každý den. Co když mě jednoho dne pohltí temnota a já se objevím na obloze jako nová hvězda? To nikdo neví. Teda mrtví to vědí ale ty to neřeknou. Kéž by to řekly aspoň bych se nebála.
Děkuju za vaši návštěvu. Blogerka Danča. 