close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Naleznete tu spoustu kreseb, příběhů ale i vtipů...pokud jsem online

Dokud nás hvězdy nepohltí celé...

16. dubna 2015 v 22:22 | Danča |  Příběhy...
Ahojky všem toto je pokračování příběhu Dokud se nás hvězdy nedotknou...
Nesnesitelný zvuk budíku mě znovu probudil z dokonalého snu. Je to již po pětadvacáté co zvoní a já ho stále nenávidím. Rychle jsem se zvedla a zadívala se na kalendář. Jsem to ale idiot. Dyť je víkend. Zaplula jsem zpátky do postele a snažila jsem si vybavit ten dokonalý sen. Avšak můj mozek my to nechtěl dovolit. Náhle mi zazvonil mobil. Smska a v tuhle dobu ? Kdo může otravovat v tento nekřešťanský čas? Zadívala jsem se pořádně na jméno.Tom? Co asi tak potřebuje? Rozklikla jsem upozornění a zadívala jsem se na černá písmenka.

,,Takový ten krásný pocit když mi o víkendu zazvoní budík.... Promiň ale nechtěl jsem být sám komu se to stalo."
Uchechtla jsem se. Nemohla jsem uvěřit tomu že se mu to stalo taky.
,,Takový ten pocit když mě se to stalo taky."
Klikla jsem na odeslat. Vrátila jsme se zpátky do své ležící polohy. Byla jsem nesmírně nadšená.
,,Podívej se na oblohu. Vychází slunce!"
Zvedla jsem se ikdyž jsem chtěla ležet. Posadila jsem se na parapet okna a přikryla jsem se dekou zatímco jsem pozorovala vycházet slunce. Zářilo do oranžova.
,,Dokonalé. Sejdeme se dneska na našem místě nebo přijedeš sem?"
Přitáhla jsem deku k sobě blíž abych byla stále v teple. Venku již začal vát silný a chladný vítr. Začínala zima.
,,Jako že mě chceš představit? Už se bojím."
,,Jako by si moje opatrovatele neznal."
,,No ale s tvé tety jde strach."
Rukou jsem si zacpala pusu. Můj smích byl velmi hlasitý a teta by si mohla stěžovat.
,,To máš pravdu. Takže naše místo v deset ?"
,,Budu tam a doufám že ti taky."
,,No to si ještě rozmyslím."
Nechápu jak jsem si mohla tak brzo najít kamaráda ve kterém se ukrývá vlastně můj přítel. Bylo to tak strašně lehké, někde bude jistě háček ale stále jsem ho nemohla najít. Znova jsem se zadívala na slunce.
,,Budu čekat."
,,V to doufám."

V černém kožichu jsem seděla v trávě a sledovala jsem padající listy. Tom měl zpoždění. Vítr náhle prudce zavál a já jsem se celá otřásla.
,,Aby si mi nezmrzla."
,,Toho se neobávej, mám silný kořínek."
,,Tak to doufám že si žádné kořeny nezapustila."
,,Šílenče."
Zvedla jsem se a rychle jsem se k němu přitulila. Pohladil mě po tváři a pak mě políbil. Nemohla jsem si stále zvyknout na to že chodím s rovna s takhle pěkným klukem. Nemohu ani uvěřit že zrovna já se mu líbím.
,,Nino, chtěl bych tě představit rodičům."
,,Není to trochu urychlené?"
,,Rádi by tě poznali."
,,No..."
,,Oni nekoušou."
,,No tebe jistě ne."
Se smíchem se posadil do trávy a přitáhl mě k sobě.
,,Já tvoji rodinu znám tak proč ty by ses nemohla seznámit s tou mojí."
,,Neříkám že je nechci poznat. To chci ale ne teď. Myslím že je to docela brzo."
,,Všechno je podle tebe moc brzo."
,,Nebuď naštvaný hlavně."
,,Nejsem naštvaný, jen smutný."
,,Tohle je vydírání."
,,Tak trochu jo."
,,Ještě se k tomu přiznej."
Podívala jsem se mu přímo do očí.
,,Dobrá tedy. Ráda se s tvými rodiči seznámím ale dneska ne."
,,Nino..."
,,To je moje přání. Seznámím se s nimi příští víkend. Dobře?"
,,Tak tedy platí."
Položila jsem se do trávy a zadívala jsem se na hvězdy na nebi.
,,Nechápu proč se nemůžeme jako normální lidi scházet po obědě."
,,Protože tady je to nejkrásnější v noci."
,,Ale i tak."
,,Protože milujeme hvězdy, které nás jednou pohltí."
,,Jsi moc chytrá Nino. Máš mysl kterou by chtěla polovina lidí na světě."
,,Tomu moc nevěřím."
,,Ale měla by si."
Zadívala jsem se přímo na nejjasnější hvězdu na nebi. Připadala jsem si jako ona. Hodně odlišná od ostatních. Zatímco ona ale krásou zářila, já jsem jenom šedá myš. Zavrtěla jsem hlavou. Nemohu se přirovnávat hvězdě. To je velmi sobecké a egoistické.
,,Už to zase děláš."
,,Co dělám?"
,,Podceňuješ se."
Chytil mě za ruku a přitáhnul mě k sobě.
,,Jsi dokonalá Nino a věř konečně tomu."
,,Tomu se těžko věří."
,,Ale prosim tě."
Políbil mě na čelo.
,,Musím jít. Chceš odvést ?"
Přikývla jsem.

Další kruté probuzení díky mému skvělému budíku. Radši jsem již přestala počítat po kolikáté mě ten příšerný zvuk vzbudil. Natáhla jsem na sebe oblečení a seběhla jsem schody. Vzala jsem si namazaný rohlík a vydala jsem se přímo na nádraží. Tomas tam již čekal.
,,Hele tady je moje holka."
,,Jak skvělé pozdravení."
Obejmul mě. Možná jsem se do něho zamilovala ale nemohu to slovo ještě z úst vyslovit. Až tak moc se bojím že jakmile to řeknu tak že zmizí, že mi ho někdo sebere a já zase zůstanu sama.
,,Náš vlak je tady."
,,Musím vážně k vám na tu večeři?"
,,Na něčem jsme se snad domluvili ne?"
,,Nejsem moc nadšená že mě do toho nutíš."
,,No tak Nino."
,,Jistě ráda se ztrapním před tvými rodiči."
,,Zamilujou si tě. Neboj."
Zavřela jsem oči. Zasněla jsem se a viděla jsem jen jak letím vesmírem a snažím se přiblížit k té nejvíce zářící hvězdě. Pohltila mě...

Doufám že se vám dnešní část příběhu líbila. Pokud chcete pokračování tak napište komen protože ten velmi podpoří. Taky hlasujte v nové anketě.
Děkuji za pozornost.
Danča
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat v psání příběhů ?

Určitě, miluji je! 56.5% (13)
Ano 13% (3)
Možná 4.3% (1)
Občas je přečtu tak jo... 0% (0)
Pokud to zlepšíš tak jo 4.3% (1)
Radši ne 8.7% (2)
Rozhodně ne! 13% (3)

Komentáře

1 3lis 3lis | E-mail | 16. dubna 2015 v 22:32 | Reagovat

piš dal je to užasné :-D <3 <3 :-D  :-D

2 Tris Tris | 19. dubna 2015 v 8:49 | Reagovat

Piš dál! Je to skvělý příběh! :-D

3 eraminka eraminka | Web | 19. dubna 2015 v 9:59 | Reagovat

[2]: Už připravuji čtvrtý díl 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuju za vaši návštěvu. Blogerka Danča.