close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Naleznete tu spoustu kreseb, příběhů ale i vtipů...pokud jsem online

Dokud se nás hvězdy nedotknou.....

10. dubna 2015 v 22:17 | Danča |  Příběhy...
Ležela jsem v trávě a pozorovala zapadající slunce. Nemohla jsem uvěřit tomu že zítra začíná nový školní rok na nový škole. Podepřela jsem si hlavu a zadívala jsem se na červená mračna. Překrásný pohled. Dlouho jsem oblohu nepozorovala. Možná to bylo kvůli tomu spěchu a všemu zmatku ale teď toho lituji. Tolik času co jsem proležela v posteli zatímco jsem mohla ležet v čerstvě zelené trávě a pozorovat slunce jak zapadá a jak přichází noc. Odfoukla jsem neposlušný pramen svých černých pačesů.
,,Nino, pojď už dovnitř."


Povzdechla jsem. Teta stála na verandě a v ruce držela talíř s jídlem.
,,Udělala jsem tortilu. Tu máš přece ráda."
Posadila jsem se a ještě jednou jsem pohledem zamířila na zapadající slunce. Povzdechla jsem. Zvedla jsem se a vzala talíř od tety.
,,Děkuji."
,,Nemáš zaco zlato."
Zasedla jsem za stůl a zadívala se na usmívajícího strejdu.
,,Takže zítra nová škola. Jak se těšíš?"
,,Docela dost. Nový lidi, kteří na mě budou házet litující obličeje."
Strýc se usmál a vložil si menší sousto do pusy. Do místnosti konečně vešel můj bratránek Kurt.
,,Kde jsi byl?"
,,Musel jsem dodělat něco na počítači."
,,Máš již zbaleno?"
,,Ano mami. Neboj."
,,Náš syn bude bydlet v domově mládeži. Jaká to změna."
Zadívala jsem se na kufr opřený o zeď. Byla jsem štěstím bez sebe že mám školu jenom od mého nového domu šest kilometrů. Stačí naskočit do vlaku a hurá do velkoměsta. Ještě že v téhle vesnici je nádraží. Kdybych bydlela stále v našem rodiném domku chystala bych se jako Kurt na intr.
,,V kolik musíš ráno vstávat?"
Kurt se zadíval na malí papírek.
,,V pět."
Usmála jsem se. Kurt po mě hodil vražedný pohled.
,,To se ti to směje když vstáváš v půl sedmý,že?"
,,To teda."
Teta si výhružně odkašlala.
,,Kdybysi měl tak dobré známky jako Nina mohl by si na tu školu chodit taky!"
,,Víme dobře, že jazyky mi tak skvěle nejdou. Hold nechodím na hotelovku ale na gastronomii. Je to tak velký problém!"
,,Já myslím, že je to skvělý obor na studování."
Řekla jsem abych odčinila svoji předchozí chybu. Kurt my poděkoval svým nejmilejším obličejem, který dokáže.

Uklízela jsem talíř po talíři do myčky když se Kurt objevil ihned vedle mě.
,,Kdybys potřebovala pomoc stačí zavolat. Víš, že tu jsem vždycky pro tebe."
,,To je od tebe milé Kurte ale já to musím zvládnout sama."
,,I tak máš stále moje číslo."
Obejmula jsem ho a políbila na tvář.
,,Jsi ten nejlepší bratránek na světě. Už jsem ti to řekla asi tisíckrát."
,,Když tak mám na škole kamaráda. Jmenuje se Tom. Je takový snílek."
,,Kurte.."
,,Bude ve stejný třídě jako ty."
,,Dobrá. Děkuji ti za tvoji péči ale jestli mě omluvíš musím si ještě připravit tašku."
,,Nino tohle nedělej. Neodaluj se."
,,Jen chci svůj prostor."
Vyběhla jsem schody a zavřela se ve svém malém ale útulném pokoji.

Zazvonil ten nesnesitelný zvonek. Je to poprvé co za tenhle rok zvoní a už ho nenávidím. Zvedla jsem se a roztáhla jsem záclony. Zadívala jsem se do vycházejícího slunce a chvíli jsem nechala svoji bledou pleť ohřát se na slunci. Nakonec jsem se odtáhla,sundala pyžamo a natáhla na sebe bílé tílko s potiskem mašle a legíny. Podívala jsem se do zrcadla. Vypadala jsem jako strašidlo. Učesala jsem rozcuchané vlasy a sčesala jsem je do jednoduchého copu po straně. Nakonec jsem si řasenkou pročesala řasy, sebrala batoh s mikinou a seběhla schody do kuchyně. Naplácala jsem do misky borůvky s jahody a na to bílí jogurt. To samé jsem dala do malé plastové misky a vložila do batohu. Samozřejmě zavřený krytem, nejsem prasátko. Nasoukala jsem do sebe snídani a vyběhla vstříc svému novému životu na střední škole.

Jen tak jsem stihla vlak. Usedla jsem na sedačku u okna a zapla si hudbu do uší. Začal ihned hrát Ed Sheeran. Jeho songy prostě miluji. Zatímco vlak pomalu zastavoval a jel jsem se uplně zasněla, dokonce až tak že jsem si nevšimla chlapce který se posadil naproti mě. Zamával na mě. Rychle jsem sundala sluchátka a zadívala jsem se do jeho modrých kukadel.
,,Jmenuji se Tom. Ty budeš určitě Nina, že? Kurt o tobě stále mluví."
Usmála jsem se a vložila mobil do kapsy.
,,Jo to jsem já. Těšímě."
Nadechla jsem se a zadívala na slunce. Znova jsem nechala svoji pokožku aby si užívala doteky hřejivého slunce.
,,Miluju ranní slunce. Umí tak krásně rozveselit."
Zadívala jsem se na něho. Díval se na krajinu a přitom dělal to sámé jako já. Nechával svoji pokožku slunci.
,,Já taky ale více miluji hvězdy ikdyž jsem se na ně dlouho nekoukala."
,,Nejlepší je koukat se na oblohu když padají. Párkrát jsem hvězdu viděl padnout a bylo to dokonale."
,,To věřím. Viděla jsem hvězdu padat jednou ale nerada na to vzpomínám."
,,Chápu bude to asi spojené s tou nehodou, že?"
,,Kurt toho vyprávěl asi spoustu."
,,Taky říkal že nenávidíš lidi co tě litujou."
,,To opravdu nenávidím."
Tom se zlehka usmál a tak ukázal své bílé tesáky.
,,To chápu. Taky takové lidi nemám rád."
,,Nebudeš zas tak špatný jak jsem si myslela."
,,Neudělal jsem na začátku dobrý dojem?"
Smál se teď od ucha k uchu. Najednou se vlak ocitl na zastávce kde jsme měli vystoupit. Rychle jsem hodila batoh na záda a vyběhla z vlaku přímo do zimního rána...

,,Přežila jsem dvě nudné hodiny. Jak někoho může bavit číst řád. O můj bože!"
Tom seděl opřený o stěnu a díval se přímo na mě. Já jsem seděla vedle něho na své židli a snažila jsem se nezírat na něho. Měl bohužel pravdu. Jak to někoho může bavit?
,,Doufám, že další hodiny již budou trochu zabavné."
,,No tak třídní už tu nebude tak třeba jo?"
Tom se uchechtnul ale ihned zase nahodil vážný pohled. Do třídy vešla již naše nová učitelka.
,,Dobré ráno. Jmenuji se Adela Stefaničová. Můžete mi říkat jak chcete. A jinak vás budu mít na matematiku."
Sedli jsme si. Učitelka hodila na svůj stolek pár učebnic a začala psát na tabuli. Byl tam napsaný příšerně jednoduchý příklad, který jsem měla už jen pohledem spočítaný.
,,Pokud to nevíte z hlavy napište si to do sešitu ale to tu samozřejmě nemáte co dělat."
Uchechtla jsem se zatímco ostatní se snažili co nejtajněji spočítat příklad do sešitu. Štefaničová se usadila.
,,Pokud to někdo máte pojď te to zapsat."
Zvedla jsem se a napsala bílou křídou řešení příkladu a nakonec i jeho výsledek.
,,Papír?"
,,Nemám. To jde hrozně jednoduše vypočítat v hlavě. Pokud to tam máte dobře zařízený."
,,Jméno?"
,,Nina Colens."
,,Za jedna."
Usadila jsem se zpátky do lavice.
,,Jak si to udělala?"
,,Je to primitivní."
,,Je to příklad na dvě řádky!"
,,Jak jsem říkala. Příšerně jednoduché."

Usadili jsme se s Tomem ve vlaku ihned vedle okénka a nechali jsme slunci svoji pokožku. Tom vytáhl sešit a znovu se zadíval na ten příklad.
,,Stejně to nechápu."
,,Říkám že je to strašně jednoduchý."
Tom vrátil sešit do batohu a opřel se o opěradlo.
,,Co kdybychom někam vyrazili. Ještě se mi nechce domů. Znám jedno místo kde jsou vidět ty nejhezčí hvězdy."
,,Dobrá."
Vlak prudce zastavil a my jsme společně ruku v ruce vyšli.
,,Jak je to daleko?"
,,Budeme tam dřív než zapadne slunce."
Rozeběhly jsme se po travnaté cestě přímo do kopce. Když jsme se konečně ocitli nahoře, rozesmátý jsme padly do trávy. Tom mě ihned chytil znova za ruku. Oba jsme se teď společně dívali na hvězdy které zářili na našimi těly.
,,Je to dokonalé."
,,Nebudou tě doma schánět?"
,,Nebudou."
Tom ukázal na padající hvězdu.
,,Přej si něco!"
,,Chci abychom zůstali přátely do té doby dokud se nás hvězdy nedotknou."
,,Já taky....."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Mám pokračovat v psání příběhů ?

Určitě, miluji je! 56.5% (13)
Ano 13% (3)
Možná 4.3% (1)
Občas je přečtu tak jo... 0% (0)
Pokud to zlepšíš tak jo 4.3% (1)
Radši ne 8.7% (2)
Rozhodně ne! 13% (3)

Komentáře

1 adamcovi adamcovi | E-mail | 15. dubna 2015 v 17:14 | Reagovat

jsi neuvěřitelná máš dokonalou fantazii :-D  :-D  O_O  O_O  ???

2 eraminka eraminka | Web | 15. dubna 2015 v 17:41 | Reagovat

[1]: Hlavně nepřeháněj :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuju za vaši návštěvu. Blogerka Danča.