Ahojky všem čtenářům.
Dnes je tu konečně další pokračování mého příběhu. Zde můžete nalézt ostatní.(Jen se smějte, dokud můžete...),(Jen zuřte,dokud můžete...) a (Jen šilte, dokud můžete...)
Prošla jsem starou, plesnivou chodbou a zamířila jsem přímo do ukryté místnosti z knihami. Od té doby co mi prarodiče zdělili kde jsou trávila jsem jejich čtení každou minutu. Vrátila jsem na jednu hromadu přečtenou knihu a vzala jsem z druhé hromady další. Čekalo mě čtení ale ještě teď mě čekala návštěva táty. Den jeho soudu se blížil a já s nim chtěla strávit poslední minuty. Proběhla jsem chodbou. Zamířila jsem rovnou k dveřím.
,,Dev, ty s námi dneska zase nepovečeříš?"
Otočila jsem se k sestře. Nic netušila. Nemohla jsem jí říct že trávím volný čas s otcem, který nám zabil mamku. Nepochopila by to.
,,Dneska bohužel ne. Mám toho ještě hodně napráci."
,,Jako vždy."
,,Promiň. Již brzo zase spolu budeme trávit čas ale teď mě čekají ty zakašlaný zkoušky."
Vlastně jsem nelhala. Již brzy mě očekávaly klasifikační zkoušky za celý letošní rok. Avšak já jsem jim nevěnovala čas. Technicky ani nemusím. Seminárku budu psát o královských darech a o těch toho teď vím dost takže proč bych studovala, že?
,,Dobře."
Přitáhla jsem jí k sobě a pevně jsem jí stiskla.
,,Jako vždy."
,,Promiň. Již brzo zase spolu budeme trávit čas ale teď mě čekají ty zakašlaný zkoušky."
Vlastně jsem nelhala. Již brzy mě očekávaly klasifikační zkoušky za celý letošní rok. Avšak já jsem jim nevěnovala čas. Technicky ani nemusím. Seminárku budu psát o královských darech a o těch toho teď vím dost takže proč bych studovala, že?
,,Dobře."
Přitáhla jsem jí k sobě a pevně jsem jí stiskla.
,,Uvidíme se zítra."
,,Jistě."
Vyšla jsem ze dveřích a rychlým krokem jsem se vydala k rodnému domku.
,,Jistě."
Vyšla jsem ze dveřích a rychlým krokem jsem se vydala k rodnému domku.
Muž v černém mi zkontroloval všechny kapsy. Nenáviděla jsem večerní kontroly. Otevřel skleněné dveře a vpustil mě dovnitř.
,,Stejně nechápu jak s ním můžeš trávit tolik času."
,,Je to můj otec."
,,Zabil tvoji matku."
,,Nemáte tolik informací abyste ho mohl soudit."
Vlezla jsem na zahradu. Vevnitř se již svítilo. Vzala jsem za kliku a vešla jsem do domu. Do nosu mi vrazila příjemná vůně.
,,Je to můj otec."
,,Zabil tvoji matku."
,,Nemáte tolik informací abyste ho mohl soudit."
Vlezla jsem na zahradu. Vevnitř se již svítilo. Vzala jsem za kliku a vešla jsem do domu. Do nosu mi vrazila příjemná vůně.
,,Co to vaříš?"
,,Dev!"
Táta ke mě přišel a vší radostí mě obejmul. Tolik štěstí jsem v něm ještě neviděla.
,,Dev!"
Táta ke mě přišel a vší radostí mě obejmul. Tolik štěstí jsem v něm ještě neviděla.
,,Vařím špagety. Dáš si?"
,,Ráda."
,,Přespíš dnes?"
,,Ano jako vždy."
Táta se vydal do kuchyně. Hodila jsem batoh na gauč a vydala jsem se za ním. Posadila jsem se na pult a sledovala jsem jak míchá omáčku.
,,Ráda."
,,Přespíš dnes?"
,,Ano jako vždy."
Táta se vydal do kuchyně. Hodila jsem batoh na gauč a vydala jsem se za ním. Posadila jsem se na pult a sledovala jsem jak míchá omáčku.
,,Takže, promluvíme si již o zítřku?"
Táta nachvíli přestal míchat ale ihned se vrátil do reality.
Táta nachvíli přestal míchat ale ihned se vrátil do reality.
,,Bude to v pohodě a jestli tak mě za měsíc popraví to se nic nestane."
,,Nic se nestane?"
,,Dev nedělej z toho vědu."
,,To teda budu. Tati jak se chceš obhájit?"
,,To já nevím ale vím že zítra budou vyslýchat jak mně tak i tebe a tvou sestru."
,,Cože?"
Táta šáhnul pro talíře a začal nandavat.
,,Nic se nestane?"
,,Dev nedělej z toho vědu."
,,To teda budu. Tati jak se chceš obhájit?"
,,To já nevím ale vím že zítra budou vyslýchat jak mně tak i tebe a tvou sestru."
,,Cože?"
Táta šáhnul pro talíře a začal nandavat.
,,Dnes ráno mi to oznámili."
,,Nemohu jít před soud. Co když vybouchnu?"
,,Budeš tam jen ty a někdo kdo tě bude vyslýchat."
,,Bomba to jsem vždycky chtěla."
Táta se usmál a podal mi talíř. Posadil se taky na pult a začal jíst.
,,Nemohu jít před soud. Co když vybouchnu?"
,,Budeš tam jen ty a někdo kdo tě bude vyslýchat."
,,Bomba to jsem vždycky chtěla."
Táta se usmál a podal mi talíř. Posadil se taky na pult a začal jíst.
,,Jak můžeš být takhle v klidu?"
,,Myslím že to víme oba dva."
,,Tati měl by si ty emoce přestat vypínat."
,,Takhle se cítím líp a jen jsem nechal radost. Ta nikomu neublížila."
Usmála jsem se. Měla jsem radost že je táta šťastný ale radši bych viděla aspoň špetku strachu. Přece jen zítra rozhodnou o jeho osudu a jestli tak se brzu stanu sirotkem. To nemohu dopustit. Rozhodně nechci přijít o jedinou osobu v životě která mě chápe.
,,Myslím že to víme oba dva."
,,Tati měl by si ty emoce přestat vypínat."
,,Takhle se cítím líp a jen jsem nechal radost. Ta nikomu neublížila."
Usmála jsem se. Měla jsem radost že je táta šťastný ale radši bych viděla aspoň špetku strachu. Přece jen zítra rozhodnou o jeho osudu a jestli tak se brzu stanu sirotkem. To nemohu dopustit. Rozhodně nechci přijít o jedinou osobu v životě která mě chápe.
,,Nestrachuj se hlavně."
Jak to může říct? Nestrachuj se. Je to divný že to říká zrovna on mě. Nemělo by to být spíše naopak? Nemohu na tohle myslet.
Jak to může říct? Nestrachuj se. Je to divný že to říká zrovna on mě. Nemělo by to být spíše naopak? Nemohu na tohle myslet.
,,Na co budeme dneska koukat?"
,,Chtěl bych shlédnout ty Pány prstenů."
,,Dobře."
,,Chtěl bych shlédnout ty Pány prstenů."
,,Dobře."
Zazvonil zvonek. Šest hodin ráno. Jediná výhoda na tom že je květen je že skončili ranní výcviky kvůli přípravám na maturity a zkoušky. Zvedla jsem se a začala jsem na sebe navlíkat oblečení. Zachvíli jsem vyšla z pokoje již učesaná a oblečená. Táta seděl v jídelně a četl si noviny.
,,Dobré ráno."
,,Dobré."
Vzala jsem jablko a posadila jsem se naproti němu. Hledala jsem aspoň tu špetku toho strachu ale nemohla jsem jí najít. Byl rozesmátý a nevnímal nic jiného než ty pitomý noviny.
,,Dobré."
Vzala jsem jablko a posadila jsem se naproti němu. Hledala jsem aspoň tu špetku toho strachu ale nemohla jsem jí najít. Byl rozesmátý a nevnímal nic jiného než ty pitomý noviny.
,,Neměla by si vyrazit do školy?"
Zvedla jsem se a políbila jsem ho na čelo.
Zvedla jsem se a políbila jsem ho na čelo.
,,Mám tě ráda tati."
,,Já tebe taky."
Vyšla jsem z domu a zamířila jsem ke skleněným dveřím.
,,Já tebe taky."
Vyšla jsem z domu a zamířila jsem ke skleněným dveřím.
,,Dobré ráno Dev."
,,Dobré ráno Steve."
,,Jdeš do školy?"
,,Ano."
,,Očekávej naši návštevu po páté hodině."
,,Aspoň přijdu o biologii."
,,Dobré ráno Steve."
,,Jdeš do školy?"
,,Ano."
,,Očekávej naši návštevu po páté hodině."
,,Aspoň přijdu o biologii."
Seděla jsem zrovna s Molly na lavičce když se přiřítila policie. Molly je udiveně pozorovala. Přistoupili ke mě a odvedly mě do auta. Nejeli jsme moc dlouho. Vlastně asi tak pět minut. Jeli jsme přímo do soudní síně. To je taková velká budova kde se dokonce nachází i velící počítač. Je to bíločerná výšková budova. Táta a sestra stáli před ní a čekali jen na mě.
,,Dev."
,,Melly. Neboj se nic se neděje."
Policie mě nezastavila ani abych se s ní obejmula a táhla mě přímo do budovy.
,,Melly. Neboj se nic se neděje."
Policie mě nezastavila ani abych se s ní obejmula a táhla mě přímo do budovy.
,,Dev!"
,,Nechte mě se s ní aspoň obejmout."
,,Na to bude čas až potom."
Snažila jsem se jim vymanit ale bylo již pozdě. Nastoupili jsme do výtahu a mířili jsme do třináctého patra.
,,Nechte mě se s ní aspoň obejmout."
,,Na to bude čas až potom."
Snažila jsem se jim vymanit ale bylo již pozdě. Nastoupili jsme do výtahu a mířili jsme do třináctého patra.
,,Co přesně se bude dít?"
,,Vyslechnou tě.Co jiného by se dělo?"
,,Že jsem se vůbec ptala,že?"
Muž si odfrkl. Otevřeli se dveře a muž mě táhnul dlouhou chodbou dál. Zastavili jsme se až v další chodbě ve které mě muž nechal.
,,Vyslechnou tě.Co jiného by se dělo?"
,,Že jsem se vůbec ptala,že?"
Muž si odfrkl. Otevřeli se dveře a muž mě táhnul dlouhou chodbou dál. Zastavili jsme se až v další chodbě ve které mě muž nechal.
,,Co to?"
,,Pokračuj dál."
Odechla jsem si. Vítr profukoval přes otevřená okna a snažil se mi rozcuchat vlasy. Přemýšlela jsem nad tím co vlastně na mě čeká za touhle chodbou ale furt jsem nemohla na nic přijít. Vítr do mě nadále narážel. Na jednou se přede mnou objevili dveře. Položila jsem ruku na studenou kliku. Nechci jít dovnitř, tak proč mě nutí? Začínám panikařit. Chytila jsem kliku a zmáčkla jsem jí. Otevřela jsem dveře a celím tělem mi projel strach...
Odechla jsem si. Vítr profukoval přes otevřená okna a snažil se mi rozcuchat vlasy. Přemýšlela jsem nad tím co vlastně na mě čeká za touhle chodbou ale furt jsem nemohla na nic přijít. Vítr do mě nadále narážel. Na jednou se přede mnou objevili dveře. Položila jsem ruku na studenou kliku. Nechci jít dovnitř, tak proč mě nutí? Začínám panikařit. Chytila jsem kliku a zmáčkla jsem jí. Otevřela jsem dveře a celím tělem mi projel strach...
Děkuju za vaši návštěvu. Blogerka Danča. 
tak tohle se neda dobre okomentovat kde beres inspiraci