close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Naleznete tu spoustu kreseb, příběhů ale i vtipů...pokud jsem online

Jen šilte, dokud můžete...

18. dubna 2015 v 18:19 | Danča |  Příběhy...
Ahojky všem je tu jak již jste poznali z názvu další pokračování příběhu. Asi vás tím možná štvu ale nějakou tu dobu jsem nefotila a nemám ani náladu tak hold tu to bude trochu víc o příbezích. Doufám že to nevadí.
Jinak předchozí díli této serie můžete najít buď zde( Jen se smějte, dokud můžete...) a nebo zde ( Jen zuřte, dokud můžete...) Pěkné počteníčko.
Danča

Školní zvonek konečně ohlásil začátek přestávky. Naházela jsem učebnice do tašky a vyletěla jsem ze třídy jako první. Zalezla jsem na záchody a zamkla jsem se na kabince. Pláč. Znovu se dral na povrch a já ho nemohla zastavit. Naštvaně jsem kopla do dveří. Nenáviděla jsem svoje schopnosti ale tuhle emoční ze všech nejvíc. Jak mě může dostat takhle na dno jen pouhá emoce? Musím dnes ještě navštívit tátu než pujdu domů. Brzy se bude odehrávat soud kde určí verdikt nad jeho životem. Bojím se toho tak moc. Táta byl ten kdo mě dokázal udržet nad vodou. Trávila jsem teď u něho každý svůj volný čas. Ozvalo se lehké zaťukání na dveře.
,,Dev?"
Otřela jsem si slzy a odemkla jsem. Molly mě přitáhla k sobě a snažila se mě co nejvíc uklidnit.

,,Tak povídej."
,,Jsem v pořádku."
,,To teda vidím."
,,Jsem v pořádku."
,,Dev, známe se již deset let a nikdy jsme neměly před sebou žádná tajemství takže to vyklop."
,,Bojím se soudu."
,,Bude to v pohodě. Brzo tvůj táta už nebude žít a budeš moct pokračovat v normálním životě."
No jistě. S Molly jsem se nebavila již měsíc a tak nechápe jak to teď s tátou mám.
,,Já ale nechci aby odešel."
,,Cože? Dev zabil tvoji matku. Matku která se o tebe starala."
,,Já vím ale ty to nechápeš. Já mám s ním něco společného a jen on my dokáže s tím se vyspořádat."
,,Ty si snad taky někoho zabila nebo co?"
,,Víš jak nám profesoři říkají o tom že v rodinách kolují jakýsi dary."
,,Doufám že tomu nevěříš. Dev je to jen dětská povídačka."
,,Je to pravda Molly. Mám dar který je tak hrozný až se bojím. Bojím se sama sebe!"
,,Dev žádné královské dary neexistují. Rodiče a učitelé nám to vypráví aby nás nějak ohromili a teď pojď zachvíli je další hodina."
,,Jdi napřed."
Molly přikývla a zmizela. Opřela jsem se o umyvadlo a zadívala jsem se do zrcadla. Molly tohle nikdy nepochopí. Nechápe že královské dary existují a že je to prokletí celé mé osobnosti. Chrstla jsem si do obličeje studenou vodu. No jistě dary. Nemožné dary, kterým jsem se smalá když jsem jako malá o nich slyšela. Tehdy když mě táta napomínal jsem si z něho dělala srandu. Nevěřila jsem ve fantastické vlastnosti. Nedokázala jsem uvěřit tomu že někdo dokáže jen díky své mysli ovládat věci. Teď jsem ale jednou z těch co si prochází peklem. Vlastně by mě zajímalo zda máme v rodině i jiné dary. Vím o tátových zesílených emocí které jsem, panebože děkuji, dostala ale co když i mamka měla dary. Zavrtěla jsem hlavou. Nemám teď čas přemýšlet nad svoji dokonalou rodinou, musím přemýšlet nad studiem. Utřela jsem si obličej a vylezla jsem konečně ze záchodů do přeplněné chodby...

,,Jiné dary?"
Táta seděl na starém gauči a sledoval strhující souboj v televizi. Přisedla jsem si k němu a zadívala jsem se mu do obličeje.
,,Ve škole nám říkaly že jeden jedinec může mít klidně více darů."
,,Tvoje matka mi nikdy nic o své rodině neřekla. Pokud měly nějaké dary musely být velmi tajné."
,,Myslíš že by babička a děda mohly mít doma nějaké záznamy o jejich rodiných tajemstvích."
,,Samozřejmě. Poslední žijící jedinec vždycky dostane spisy o svých předcích. Budeš ale muset hledat."
,,Díky bohu aspoň něco."
Táta se najednou zvedl.
,,To mě k něčemu přivádí. Pojď za mnou."
Vydala jsem se za tatou. Došel ke knihovně kde zatáhl za jednu starou knihu. Nikdy jsem ho neviděla číst. Knihovna se odšoupla a přede mnou se objevila skrytá místnost.
,,Pokud chceš něco vedět i o mé polovině tak já jsem všechno schoval zde."
,,Ty si to nepřečetl?"
,,Nepotřeboval jsem nic vědět."
,,Ty si nebyl nikdy zvědavý?"
,,Milá Dev byl ale má práce a studium mi nikdy nedovolili se zahrabat do knih. Tobě to ale dovolí."
,,Co si studoval?"
,,Studoval jsem práva."
,,Já myslela, že.."
,,Nikdy jsem se neměl stát policistou ale jednou jsem v obchodě zachránil pár lidí a na počítač to udělalo dojem a tak mě přendal."
,,Můžeme svůj osud změnit?"
,,Dev tvůj osud je ve tvých rukou. Ten počítač je jen krám kterým nás chce vláda ovládat."
Nikdy jsem nad tímhle nepřemýšlela. Mohla bych někdy vlastně změnit svůj osud? Mohla bych se stát někým jiným? Vlezla jsem do místnosti a rozsvícela jsem světlo. Pokud chci změnit osud musím se dozvědět něco o své minulosti.
,,Měl bych zavolat tvé babičce že tu přespíš?"
,,Zavolám jí sama."
,,Ty si jim neřekla že za mnou chodíš, že?"
,,Nepochopili by to jako nikdo."
,,No dobrá."
Vzala jsem si mobil do rukou a vytočila jsem číslo.
,,Ahoj Dev tak kde se loudáš?"
,,Ahoj babi hele já dneska zůstanu ve škole přes noc. Mám toho hodně na práci."
,,Co přesně máš na práci?"
Zapřemýšlela jsem se.
,,Odhaluji minulost babi."
,,Prosim tě jakou minulost?"
,,Svoji."
,,Dev!"
,,Ano, babi?"
,,Drž se od toho chlapa dál ti říkám."
,,Víš babi ten chlap je můj táta."
,,Devonno ihned se vrať zpátky!"
,,Nemohu, chci se dozvědět konečně pravdu."
,,Devonno..."
Típla jsem mobila radši jsem ho vypla.
,,Tomu říkám drama."
,,Já studuju."
,,Omlouvám se. Kdyby si něco potřebovala stačí zavolat."

Strávila jsem v těch knihách celý tři dny. Neodešla jsem s místnosti ani na chvíli. Vůbec mě netrápilo že zanedbávám ve škole. Chtěla jsem vědět víc o svém daru. Od nejnovějších knižních svazků jsem se dostala ke starým obalům ze kterých listi padaly.
,,Den třetí. Nemohu přestat zuřit. Celé mé tělo je napnuté a já toužím jen někoho zabít. Myslím že jsem prokletý. Nemohu v klidu dýchat."
Otočila jsem na další stránku.
,,Den čvrtý. Zuřivost vyměnil pláč. Zabil jsem svoji sestru jen abych přestal zuřit ale přitom se pustila další emoce. Topím se ve slzách. Chci umřít."
Zadívala jsem se na další článek.
,,Pokusný králík číslo 10 se ze svých pocitů zhroutil. Nalezli jsme tedy nový dar. Dar zesílených emocí ale nechceme aby existoval, proto tedy vyhlašujeme zákon který dovoluje tyto osoby zabít na potkání."
Knihu jsem co nejrychleji zavřela. Jsem zakázaná. Jsem nevydařený experiment. Ozval se zvonek.
,,Kde je?"
,,Milado, tebe bych tu nečekal."
,,Kde je Devonna?"
Rychle jsem hodila do tašky velkou knihu která mi zbývala a zavřela jsem tajnou místnost.
,,Jsem tady."
,,Snad jsem ti zakázala se k němu přibližovat!"
,,Milado myslím že Dev je dost dospělá aby se mohla sama rozhodovat."
Babička mu vrazila facku. Viděla jsem to zažehnutí v tátových očí.
,,Ne!"
Postavila jsem se mu do cesty.
,,Babi jdi napřed."
,,Cože?"
,,Jdi ven!"
Táta sevřel ruce v pěst. Babička mě nakonec radši poslechla a zmizela venku.
,,Tati poslouchej mě. Jsem tady. Neodejdu jasný."
,,Kde je ta baba?"
,,Tati jsem tady. Dev, tvoje dcera. Jen se prosím uklidni. Nikdo mi nezakáže sem chodit jasný? Budu tě stále chodit navštěvovat. To přísahám."
Táta se najednou uvolnit. Padl na kolena. Sedla jsem si k němu a obejmula jsem ho.
,,Já..."
,,Vím, tati. Chápu to, neboj. Budu tady pro tebe pořád."
,,Dobře. Měla by si radši už jít."
,,Dobře. Jen mi něco tati slib."
,,Co?"
,,Nikomu neříkej o našem daru."
,,Proč?"
,,Víš tati měl by sis ty knížky přečíst a pak to pochopíš."
,,Dobrá."

Seděla jsem na pohovce v domu svých prarodičů. Babička přecházela přes pokoj sem a tam. Sledovala jsem jí jedním okem a tím druhým jsem sledovala svůj batoh. Už aby tu byl děda aby vše skončilo a já mohla být ve svém pokoji a číst.
,,Devonno, co to bylo?"
Babička se najednou posadila a chytila mě za ruku.
,,Co myslíš?"
,,Tvého otce. Jak si se postavila mezi nás a vyhnala si mě."
,,Udělala jsem to abych tě ochránila babi."
,,Co tím myslíš?"
,,Víš co až budeš sama zapřemýšlej nad tím jak si tátovi vrazila facku a jak se mu zablísklo v očích. To byl hněv který znám a poznala ho i mamka."
,,Devonno. Proč tam chodíš?"
,,Protože vím co je táta zač, vím o tom zasraným daru."
,,Dev..."
,,A nechtěj mi to vymluvit. Jestli sis toho všimla ta zrovna teď ve mně se probudila zuřivost."
,,Chtěli jsme ti to říct ale...."
,,Chci jen jedno. Knihy z minulosti. Prosím."
,,Dobře Dev ale to co se tam dočteš tě bude provázet celí život. Dělali na nás experimenty aby ty dary vytvořili a jediná tvá matka ten dar nikdy nedostala."
,,Co je to za dar?"
,,To se dočteš."
,,Babi!"
,,Čtení myšlenek ale je to nebezpečný. Je hrozný vědět co si myslíš a co nechceš říct."
,,Jak se to aktivuje?"
,,Všelijak. Jen si dávej pozor Dev. Naše rodiny se setkali tak špatně že můžeš dosahnout i šílenství."
,,Už teď šílím."
,,Všimla jsem si..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Mám pokračovat v psání příběhů ?

Určitě, miluji je! 56.5% (13)
Ano 13% (3)
Možná 4.3% (1)
Občas je přečtu tak jo... 0% (0)
Pokud to zlepšíš tak jo 4.3% (1)
Radši ne 8.7% (2)
Rozhodně ne! 13% (3)

Komentáře

1 3lis 3lis | E-mail | 19. dubna 2015 v 20:55 | Reagovat

dokonale pises

2 eraminka eraminka | Web | 19. dubna 2015 v 21:15 | Reagovat

[1]: děkuji :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuju za vaši návštěvu. Blogerka Danča.