Otevřela jsem oči. Slunce již pomalu vycházelo a pár slunečních paprsků my teď přes okno svítilo rovnou do obličeje. Sedla jsem si a zadívala jsem se na stěnu na které byli pověsený staré fotky. " Chtělo by to změnu.,, Řekla jsem po chvíli. Hodila jsem peřinu na stranu a vylezla z postele. Zvedla jsem černé tílko ze země a přetáhla jsem ho přes hlavu. Parktát jsem ho přestříkala deodorantem a pak jsem vyšla z pokoje do koupelny kde jsem sebrala džíny, které jsem tu nechala od včerejšího večera. Konečně jsem se dostala k zrcadlu. Učesala jsem si své vlasu a sepnula jsem je do culíku. Pak jsem je znovu rozpustila a udělala si nakonec na hlavě drdol. Nalíčila jsem se, znovu přestříkala staré tričko deodorantem a vypadla jsem s koupelny rovnou do kuchyně kde se blížilo k hádce.
,,Říkám ti, že Star Wars je lepší než Star Trek."
,,Tak to se hodně mýlíš kámo."
Mý dva spolubydlící se již znova hádali o tom který z těchto dokonale otravných filmoserialů je více skvělý. Za mě jednoznačně ani jeden.Sedla jsem si na židli a šáhla po čokoládové koblize.
,,Ty vůbec nevíš co je dokonalost."
,,To ty nevíš co je dokonalost."
,,Ani jeden z vás neví co je dokonalost.Co kdybyste se aspoň jednou hádali o něčem normálním."
Oba dva na mě hodili vraždící pohled.
,,Nenosíš tohle tílko už dva týdny?"
Zapřemýšlela jsem se.
,,Ne."
,,Tím že ho přestříkáš velkou vrstou voňavky ho nevypereš!"
,,Víte co radši se hádejte dál o těch kravinách."
Zvedla jsem se a vrátila jsem se do pokoje abych si vyměnila své oblíbené tílko za jiné. Nakonec jsem šáhla po tmavě zeleném a vrátila jsem se zpět ke klukům. Tam již seděla Elen která se dívala do malého zrcádka a dodělávala si oči.
,,Víš že máme koupelnu?"
,,Víš že máme pračku?"
Sedla jsem si zpátky ke stolu a zaposlouchala jsem se do klučičího rozhovoru.
,,Takže jsem se konečně schodly že aspoň R2-D2 je nejlepší robot. Takže pokrok ne?"
,,Taky jsem se schodly že Spock je vášně třída."
Protočila jsem očima a šáhla po školním batohu.
,,Víš že jsou prázdniny?"
,,Vím. Mám ale ráda svůj batoh."
Zvedla jsem se, natáhla batoh přes záda a vypadla jsem z toho domu konečně na čerstvý vzduch.
Sluníčko již pořádně pálilo když jsem došla do parku a posadila se do stínu jednoho ze stromů. Vytáhla jsem z batohu knihu a zalistovala jsem na stránku kde jsem naposledy skončila. Miluju čtení v přírodě. Hlavně od té doby co bydlím s těmi případy. Luke a Zayn se stále hádají o tom jaký film je nejlepší a myslí si že já jim v tom pomohu a tak když jsem si sedla do křesla a otevřela knihu stačila jsem přečíst jen pouho větu a oni už byly v mém pokoji a křičeli jeden přes druhého. Je bych ale ještě vystála protože pak se odklidí a shlíží filmy společně jenže pak je tu Elen. Asi ta nejotravnější holka ze všech. Mám pokoj vedle ní a nemohu to vůbec vydržet. Každou minutu buď volá nebo se nesnesitelně směje. Je to neskutečné mučení bydlet v tom domě jenže na vlastní nemám, což je škoda protože bych toho ihned využila. Od té doby co mě rodiče vykoply z domu bohužel žiju s těmi exoty a tak my prostě nezbývá čas na čtení a já bez čtení to je jako narkoman bez své denní dávky. Už my uteklo tolik skvělých knih. Zhluboka jsem se nadechla a začala jsem číst. Ani cvrlikání ptáčků mě nemohlo odtáhnout od té skvělé knihy. Hltala jsem písmenko po písmenku a nemohla jsem se nabažit když vtom do mě narazil talíř.
,,Au. Neumíte házet?"
Vedle mě se objevila menší dívenka.
,,Omlouvám se.,, Podala jsem jí její disk."
,,To je v pořádku. Jen jsem to prostě nečekala."
Vedle ní se objevil starší kluk asi stejně starý jako já. Vlasy měl černohnědé asi čerstvě nabarvené a přes šedé oči měl nasazený sluneční brýle. I tak jsem viděla jeho pravou barvu očí. Možná to bylo díky mému dokonalému zraku.
,,Neměla byste číst tady. Nebude pro vás lepší si sednout někam na lavičku.,"
Založila jsem si stránku a zaklapla knihu. Chlapec se vítězoslavně zasmál. Já jsem ale neměla v plánu odejít. Položila jsem knihu do trávy, zvedla jsem a sundala mu ty brýle s obličeje. Zadívala jsem se do šedých očí a nahlas jsem řekla.
,,To kde čtu ti může být úplně u prdele. To je jako kdybych já řekla že byste si vy dva měli jít házet disk někam do lesa kde jsou medvědi, protože by vám ho měl aspoň kdo nosit! A teď jestli mě omluvíte tak mám nedočtenou kapitolu již několik dní a ráda bych kurňa věděla jestli chcípne ta holka nebo ne!"
S těmi slovy jsem se posadila a začala jsem znova číst. Chlapec si natáhl brýle znova přes oči a odvedl svoji sestru radši kousek dál.
Konečně jsem knihu zaklapla a oddechla jsem si. Možná jsem to trošku přehnala ale doopravdy už jsem chtěla tu knihu dočíst. Nakonec ta holka přežila což je dobrý ale její celá rodina umřela. Zandala jsem knihu do batohu a pomalu jsem se zvedla. Najednou se naproti mě objevil znova ten chlapec.
,,Velmi se omlouvám nevěděl jsem že je toto místo pro tebe tak cenné."
,,To já se omlouvám ale doma zažívám peklo. Je to tam v mučící komoře kde tě nutí být a nutí tě říct pravdu a to těmy nejhoršími prostředky."
,,Chápu někteří rodiče jsou takový.,"
,,Já nežiju s rodiči ale s fanoušky Star Wars a s jednou uchechtanou primadonou.,"
Chlapec se zasmál.
,,Tak to ještě víc chápu."
Konečně osoba která mě dokonce chápe možná jsem mohla být milejší.
,,No jestli by si chtěla někdy vysvobodit tak tě zvu na kávu pokud chceš?"
Podal mi svoje číslo s adresou.
,,Ráda aspoň si můj umučený mozek bude moct odpočinout."
,,Jsi docela vtipná. No musím se vrátit k sestře. Ozvi se mi."
Vložila jsem číslo do batohu a rozeběhla jsem domů s hlavou plnou myšlenek o klukovi který se mě snaží zachránit....
Otevřela jsem dvěře a první co jsem slyšela byl ten nesnesitelný pisklavý hlásek naší Elen.
,,Nekecej to fakt udělal. To je idiot."
Zavřela jsem dveře a hodila batoh na gauč. Tam již seděli kluci a sledovaly po třiapadesáté Star Wars. Nevím jaký díl ale byli u té části kdy ten chlápek v černým co dýchá jako potápěč říkal tomu sexy blonďákovy aspoň myslím že to byl blonďák, že je jeho otec.Zalovila jsem v ledničce a vytáhla jogurt. Zvedla jsem batoh a zamířila jsem do své mučící komůrky. Zabouchla jsem co nejrychleji dveře. Hodila jsem znova batoh na postel a začala jsem konečně jíst svůj nejoblíbenější jogurt. Nakonec jsem vytáhla to číslo a šáhla jsem po mobilu. Uběhla již hodina a tak jsem doufala že ten kluk by mohl být již doma.
,,Ano tady Derek."
,,Ahoj tady ta praštěná holka co se tě snažila nalákat do lesa hrát si s diskem a s medvědi.,"
,,Ach. Ahoj."
,,Jmenuju se Mia."
,,Pěkné jméno na praštěnou holku."
,,To mě docela urazilo."
,,Tak to se velmi omlouvám."
Vedle se ozval zas ten praštěný smích.
,,Už chápu proč ten smích nemáš ráda."
,,Omlouvám se."
,,To je v pohodě. No nechtěla by si zítra kolem desáte se mnou do parku?,"
,,Jistě moc ráda."
,,Dobře tak tam."
Zatípla jsem a položila jsem hlavu na polštář. Zaječela jsem. Najednou se vedle mě objevila Elena.
,,Mohla by ses laskavě uklidnit? Zrovna telefonuju."
,,Och promiň měla bych se taky smát jako ty a furt mlít takový sračky?"
,,Co si to dovoluješ?"
,,To co ty každý den a teď laskavě vypadni z mého pokoje a buď už konečně zticha."
Naštvaná Elen praštila dveřmi a zmizela ve svém pokoji. Najednou se znovu ozval ten pištivý hlas.
,,No to by si nevěřila co mi ta čůsa řekla."
,,Já tě slyším!"
Zařvala jsem.
,,A já se stěhuju!,"
,,No konečně to to trvalo!,"
Za chvíli se ozval nešťastný hlas volající matce.
,,Ona mě týrá a mučí. Chce abych přestala telefonovat. Chci domů."
Bomba takže zachvíli tu bude teta Gracy a bude na mě řvát jako na malé dítě. Ano již jste to pochopili. Ta namyšlená čůsa je moje přibuzná. Nevím jak můžeme být příbuzný ale je to prostě tak.
Teta seděla na židli a nesnesitelně křičela. Kecala něco o tom že jsme rodina a že si máme pomáhat a bla bla bla. Byla to jako návštěva ve věznici. Představ te si že jste někoho zabili a za vámi by přišla návštěva asi vaše maminka a řvala by na vás. Tak takhle se cítím. Najednou se rozneslo ticho. Teta se mě jistě na něco ptala.
,,Sorry Grace ale neposlouchala jsem tě. Co si říkála?"
,,To si snad ze mě děláš srandu, děvenko?"
,,Ne nedělám a ráda bych byla kdyby se tvá namyšlená dcerunka ještě dneska zbalila a vypadla z mého baráku a to hned!"
Teta se prudce zvedla. Udělala jsem to samé.
,,Už mě opravdu nebaví poslouchat ten její nesnesitelný smích a bláboly o tom co měl na sobě ten a ten a jak mu to neslušelo."
Elena se znovu rozplakala.
,,Přestaň už konečně bulet obě dvě víme že chceš odsud! Chceš bydlet s tím tvým snoubencem o kterém si ještě mimochodem Grace neřekla. Je promiň.,"
Grace se zadívala na Elenu.
,,Kdo ti to řekl?!"
,,Panebože přes ty zdi bylo i slyšet jak to tam spolu děláte!"
,,Cože? Moje dcera se chová jako štětka! Jedeš do kláštěra a víc se o tom bavit nebudeme."
,,Ale ty přestaň. Zapomněla si Eleně říct že si jí měla v šestnácti a že si šlapala na ulici?"
,,Panebože! Matko!"
,,Ty jedna mrcho."
Přistála my facka na tváři. Čekala jsem to. Možná jsem si trochu moc dovolila ale už jsem to potřebovala ze sebe dostat. Již se asi nedivíte že mě rodiče vyhodili z baráku ale k tomu byl jiný důvod. Jak si trochu jiný než tenhle. Možná bych vám ho konečně mohla říct. Představ te si že jste dítě které vlastně není celé vašich rodičů. Ano moje matka byla totiž stejná jako teta Grace ale nešlapala na ulici ale přímo v ložnici mých rodičů. No táta se to dozvěděl a tak mě zavřel do sklepa kde mě prodával nějakým opilcům. Byla jsem štětka. Nakonec jsem v osmnácti utekla když táta sklep jednou zase otevřel a já ho praštila trubkou přes hlavu. Od té doby jsem rodiče neviděla a ani nepotřebuju.
,,Myslím že tvé rodiče bude velmi zajímat kde teď bydlíš! Vrátíš se zpátky tam kam patříš. Do sklepa!"
Zaběhla jsem do svého pokoje. Rychle jsem naházela oblečení do přenosné tašky. Několik knih co jsem ještě nepřečetla jsem naházela do batohu a vyskočila jsem z okna přímo ven. Nemohla jsem se vrátit. Už ne. Stačilo mi třináct let toho mučení.
Běžela jsem tam kde jsem to neznala ale tu adresu a to číslo jsem si pamatovala dobře. Zazvonila jsem na zvonek u branky. Derek již oblečený v pyžamu vyšel ven.
,,No tak tohle my budeš muset vysvětlit."
Pozval mě dovnitř. Vysvětlila jsem mu celou situaci a vlastně celý svůj život.
,,Tak to už se nedivím že si taková moc prudká."
,,Děkuju."
,,No můžeš tu bydlet pokud to nebude vadit mému spolubydlícímu."
,,Tak se ho zeptáme ne?"
,,On je teď venku na rande. Ukážu ti zatím pokoj."
,,Dobře."
Nakonec vše dobře dopadlo. Kluci mě u sebe nakonec nechali a já s Derekem jsme se nakonec odstěhovali do vlastního domku kde jsme založili vlastní rodinu. Možná jsem si prožila dětství které by si nikdo nepřál ale já jsem za něj vlastně ráda. Protože bych vlastně nikdy neutekla z vlastního domu a nikdy bych neutekla k Derekovi a tak bychom se vlastně už nikdy neviděli... Takže bych vlastně měla tátovi poděkovat? Ne je to svinák a tak jsem ho i práskla na policii a teď si hnije ve vězení. Takže díky osude.....
Vím že to byl trošku divný příběh ale i tak doufám že se vám líbil.
Danča
Děkuju za vaši návštěvu. Blogerka Danča. 
Celkem zajímavý příběh, ale trošku mi vadily uvozovky, které byly špatně psané. Přímá řeč se píše vždy na zvláštní řádek, na začátku uvozovky nahoře a na konci uvozovky dole. Mezi uvozovkami a písmeny se nedělají mezery. Asi nějak takhle:
,,Tak se ho zeptáme, ne?"
,,On je teď venku na rande. Ukážu ti zatím pokoj."
,,Dobře."
Jinak neber to jako hate, pouze ti chci kritikou pomoct. Ale nápad, jak jsem již psala byl dobrý, určitě máš potenciál a piš dál!